Alexejev SM-2/-2P

Typ:  výzkumný ekranoplán

Určení:  studium vlivu ofukování křídla výtokovými motorovými plyny na délku vzletu a přistání

Historie:  Druhý experimentální ekranoplán z dílny R.E. Alexejeva vešel ve známost pod označením SM-2 a obdobně jako jeho vývojový předchůdce v podobě ekranoplánu typu SM-1 byl opatřen dvojicí tandemově uspořádaných křídel. V této podobě ale tento stroj nakonec nikdy nelétal. Ještě před zahájením letových zkoušek totiž jeho drak utrpěl rozsáhlá poškození, neboť hangár, uvnitř kterého byl uskladněn, zachvátil požár. Protože letové zkoušky jediného prototypu ekranoplánu typu SM-1 sužovaly potíže s nízkou účinností výškového kormidla, které se nacházelo na odtokové hraně zadního křídla, v rámci následných oprav bylo zadní křídlo tohoto stroje přesunuto na vrchol svislé ocasní plochy (SOP), čímž se v podstatě stalo vodorovnou ocasní plochou (VOP). Z výsledků měření, která byla mezitím realizována v aerodynamickém tunelu institutu CAGI (Centrální institut aero- a hydrodynamiky), totiž vyplynulo, že za zmíněným problémem s nízkou účinností výškovky stojí skutečnost, že se zadní křídlo, na kterém je umístěno, nachází v úplavu předního křídla. Změnami přitom prošel též pohonný systém. Zatímco pohon ekranoplánu typu SM-1 obstarával jeden proudový motor typu TS-12L, jehož instalace se nacházela nad hřbetem trupu, ekranoplán typu SM-2 obdržel instalaci dvou 900 kp proudových motorů typu RU-19-300. Zatímco jeden z nich plnil poslání startovací jednotky, ten druhý zastával funkci jednotky letové. Startovací motor se přitom nacházel uvnitř přídě trupu a využíval čelní oválný lapač vzduchu a dvě ploché trysky. Ty ústily na odtokové hraně nevelkého předkřídla s obdélníkovým půdorysem a v průběhu vzletu vháněly vzduch přímo pod křídlo, což sebou přinášelo výrazný vzrůst vztlaku. K vyšší účinnosti přízemního efektu přitom přispívaly též svislé plošky, instalované na koncích křídla. Ty totiž spolu se vztlakovými klapkami ve vysunuté poloze vytvářely pod křídlem jakousi kapsu, která zadržovala vzduch. Letový motor byl zase vestavěn do zádě trupu a využíval lapač vzduchu vetknutý do kořene náběžné hrany svislé ocasní plochy (SOP) a výstupní trysku nacházející se přímo pod směrovým kormidlem. Od staršího modelu SM-1 se ekranoplán typu SM-2 odlišoval též menším počtem tandemově uspořádaných otevřených kokpitů (tři na místo čtyř). Letové zkoušky jediného prototypu ekranoplánu typu SM-2 se rozeběhly v březnu roku 1962. Krátce nato, v květnu toho samého roku, byl tento stroj prezentován samotnému N.S. Chruščovovi. V průběhu zkušebního programu jediný prototyp ekranoplánu typu SM-2 obdržel instalaci nového křídla s obdélníkovým půdorysem (na místo lichoběžníkového) a přímou náběžnou hranou (na místo šípové). Tento zásah do konstrukce přitom sebou přinesl vzrůst účinnosti ofukování. Díky tomu takto modifikovaný prototyp ekranoplánu typu SM-2, který byl nyní znám jako SM-2P, vykazoval kratším vzletem a přistáním a zároveň lepšími letovými charakteristikami při nízkých rychlostech. Kromě toho se zcela obešel bez letového motoru, neboť jeho funkci mohl nyní zastávat startovací motor. Protože zkušební program jediného prototypu SM-2/-2P prokázal perspektivnost koncepce vystavěné na jednom křídle se zahnutými konci směrem dolů, ocasních plochách uspořádaných do tvaru písmene „T“ a systému pro ofukování křídla výtokovými motorovými plyny, celkové uspořádání tohoto stroje se stalo standardem pro všechny následující Alexejevovi ekranoplány s proudovým pohonem. Později, v roce 1964, jediný prototyp třímístného dvoumotorového ekranoplánu typu SM-2P prošel konverzí na jednomístný jednomotorový model SM-2P7.

Verze:

SM-2 – původní provedení jediného prototypu ekranoplánu SM-2 s instalací křídla s lichoběžníkovým půdorysem a náběžnou hranou s mírným kladným úhlem šípu

SM-2P – pozdější provedení jediného prototypu ekranoplánu SM-2 s instalací křídla s obdélníkovým půdorysem a přímou náběžnou hranou

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

SM-2P

Posádka:    dva piloti a palubní technik

Pohon:        dva proudové motory typu Tumanskij RU-19-300 s max. tahem po 900 kp (jeden letový a jeden startovací)

Poslední úpravy provedeny dne: 20.7.2013