Alexejev SM-13

Typ:  technologický demonstrátor dopravního ekranoplánu typu Raketa-2

Určení:  prověření letových vlastností, stability, ovladatelnosti, hydrodynamiky a aerodynamiky dopravního ekranoplánu typu Raketa-2

Historie:  Zkušenosti, které CKB-SKP R.E. Alexejeva získala v průběhu vývoje svého prvního civilního operačního ekranoplánu v podobě nevelkého říčního dopravního stroje typu Volga-2 s přepravní kapacitou osm osob, se tato jediná specializovaná sovětská konstrukční kancelář na vývoj ekranoplánů rozhodla ještě v roce 1990 plně zužitkovat v konstrukci podstatně většího dopravního ekranoplánu. Zmíněný stroj vešel ve známost pod názvem Raketa-2 a protože měl zajišťovat obsluhu linek spojujících pobřežní a ostrovní města s pevninou, uvnitř jeho kabiny se měla nacházet sedadla pro 90 cestujících. Takto velký počet osob měl být přitom tento stroj schopen přepravit rychlostí 120 až 130 km/h na vzdálenost až 800 km. Max. rychlost dopravní Rakety-2 se však měla dle předběžných výpočtů pohybovat až mezi 150 a 180 km/h. Uspořádání křídla a ocasních ploch tento stroj přebíral od podstatně menší Volgy-2. Dopravní ekranoplán typu Raketa-2 tedy obdržel dolnoplošně uspořádané křídlo se čtvercovým půdorysem a podlouhlými štíhlými plováky na koncích a ocasní plochy uspořádané do tvaru písmene „T“. Pohon tohoto stroje měly obstarávat hned tři 2 500 hp turbovrtulové motory typu Klimov TV7-117. Zatímco dva z nich měly plnit funkci startovacích jednotek, další měl zastávat poslání jednotky letové. Protože startovací jednotky měly v průběhu vzletu vhánět vzduch pod křídlo, což mělo vést k razantnímu vzrůstu vztlaku, jejich gondoly zaujaly pozici pod krátkým předkřídlem, které se nacházelo na bocích vystouplé přídě trupu, přímo pod pilotní kabinou. Gondola letového motoru typu TV7-117 byla zase vetknuta do náběžné hrany svislé ocasní plochy (cca do poloviny její výšky). Třímotorový typ Raketa-2 měl být navíc, na rozdíl od menší dvoumotorové Volgy-2, schopen krátkodobého letu ve výškách nacházejících se vně vlivu přízemního efektu. Této schopnosti měl přitom využívat zejména pro překonávání různých překážek, jakými jsou např. hladinová plavidla či útesy. Díky absenci jakékoliv finanční podpory ale tento třímotorový dopravní stroj nakonec nikdy nepřekročil projektové stádium. Jediným hmatatelným produktem celého programu Raketa-2 se tak stal technologický demonstrátor tohoto stroje, který vešel ve známost pod označením SM-13. Pohon této přesné 1:4 aerodynamické zmenšeniny Rakety-2 přitom obstarávala trojice nevelkých pístových motorů, která roztáčela dvoulisté vrtule. Zatímco jeden z nich byl vestavěn do náběžné hrany svislé ocasní plochy, další dva se nacházely na bocích protáhlé špice trupu. Střední část trupu tohoto stroje zase okupovala bohatě prosklená kabina posádky s tandemově uspořádanými sedadly. Zkušební program jediného prototypu experimentálního ekranoplánu typu SM-13 se rozeběhl v roce 1995 a byl završen kladným hodnocením.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    ?

Pohon:        tři pístové motory neznámého typu

Poslední úpravy provedeny dne: 20.7.2013