Nebo Pljus More Burevestnik-24

Typ:  dopravní ekranoplán

Určení:  přeprava osob

Historie:  24-ti místný dopravní ekranoplán typu Burevestnik-24 vyprojektovala společnost Nebo Pljus More. Tato pobočka technického centra, které vede kosmonaut J. Romanenko, přitom sídlí v Mytiščském regionu, nedaleko od Moskvy. Dvouplošný Burevestnik-24 vykazoval zároveň schopnostmi hladinového plavidla, ekranoplánu, letadla a aerosaní (saně poháněné leteckým motorem). Šlo tedy o tzv. ekranoplán typu „C“, tedy o ekranoplán schopný dlouhodobého letu vně vlivu přízemního efektu. Zatímco horní křídlo Burevestniku-24 obdrželo obdélníkový půdorys, zaoblené koncové oblouky, kladné vzepětí, poměrně velké rozpětí a malou hloubku, dolní křídlo tohoto stroje mělo elipsovitý půdorys, záporné vzepětí, poměrně malé rozpětí a značnou hloubku. Hloubka této dolní nosné plochy Burevestniku-24 byla přitom téměř totožná s délkou jeho trupu. Obě dvě plochy dvouplošně uspořádaného křídla tohoto stroje navzájem propojoval jeden pár vzpěr. Tyto mezikřídelní vzpěry byly přitom převzaty, spolu s horní plochou křídla, od slavného víceúčelového jednomotorového dvouplošníku typu An-2 (Colt) z dílny O.K. Antonova. Hranatý trup Burevestniku-24 svou zádí plynule přecházel ve dva nosníky zdvojené svislé šípové ocasní plochy (SOP). Zatímco oba tyto nosníky po celé délce navzájem propojovalo elipsovité dolní křídlo, vrcholy zdvojené SOP nesly jednu vodorovnou ocasní plochu (VOP) s obdélníkovým půdorysem. Pohon Burevestniku-24 obstarávala dvojice pístových motorů německé značky BMW s max. výkonem po 450 hp. Ty byly přitom připevněny ke spodní ploše horního křídla, v oblasti mezi trupem a mezikřídelními vzpěrami, a roztáčely dvojici osmilistých tlačných vrtulí. Zmíněné vrtule se nacházely přímo za odtokovou hranou křídla a byly opatřeny prstencovitými plášti, které zvyšovaly jejich tah při nízkých rychlostech. Přistávací zařízení Burevestniku-24 tvořila dvojice podlouhlých výrazně horizontálně zploštělých plováků. Ty byly zase umístěny pod konci elipsovitého dolního křídla. Letové zkoušky jediného prototypu Burevestniku-24 se rozeběhly v létě roku 2009 a byly realizovány na Pirogovském rezervoáru. Později, v průběhu zimy, byl tento stroj zkoušen též na povrchu pokrytém sněhem. Tomu všemu ale předcházela stavba jeho 1:1 technologické makety a dvou menších prototypů. Zatímco jeden z nich disponoval kapacitou 16-ti osob, kabina toho druhého pojala celkem 20 osob.

Verze:  žádné

Vyrobeno:  tři prototypy

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Posádka:    dva piloti

Pohon:        dva pístové motory značky BMW s max. výkonem po 450 hp

Kapacita:    22 osob

 

 

TTD:  
Rozpětí křídla: 14,50 m
Délka: 14,00 m
Výška: ?
Prázdná hmotnost: 3 600 kg
Max. vzletová hmotnost: 6 500 kg
Max. rychlost: 250 km/h
Letová výška: ?
Max. dolet: 2 000 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 20.7.2013