Typ:  námořní víceúčelový ekranoplán

Určení:  přeprava osob, přeprava záchranných týmů, pátrací a záchranná činnost, evakuace osob z hladinových a ponorkových plavidel, hlídková činnost, ekologický monitoring, průzkum chemického a biologického zamoření, likvidace následků ekologických havárií, inspekce produktovodů, přeprava VIP osob a působení v roli mobilního velitelského stanoviště

Historie:  Ekranoplán typu Orion-20 z dílny OOO EO Orion z Petrozavodska, specializované konstrukční kanceláře na vývoj ekranoplánů založené v roce 2002, vzešel, spolu s lehčím ekranoplánem typu Orion-14, ze státem podporovaného programu „Vývoj civilní námořní techniky na léta 2009 až 2016“. Ekranoplán typu Orion-20 má přepravní kapacitu 21 osob a podobné celkové uspořádání jako lehčí ekranoplán typu Orion-14 s přepravní kapacitou 15 osob. Zmíněný stroj má robustní trup s protáhlou špicí, dolnoplošně uspořádané křídlo a zdvojené ocasní plochy. V přední části trupu ekranoplánu typu Orion-20 se nachází pilotní kabina. Pilotní kabina tohoto stroje je opatřena konvenčním překrytem, který vystupuje nad hřbet špice trupu a plynule přechází ve vyvýšený hřbet střední partie trupu. Její zasklení se sestává ze tří čelních a dvou párů postranních okének. Celou zadní část trupu ekranoplánu typu Orion-20 okupuje osobní kabina. Zasklení osobní kabiny tohoto stroje se sestává z jedenácti postranních hranatých okének, z nichž šest se nachází na pravoboku a pět na levoboku. První pár postranních okének osobní kabiny ekranoplánu typu Orion-20 je přitom součástí výklopných (směrem dopředu ven) vstupních dveří. Kromě postranních vstupních dveří osobní kabinu tohoto stroje zpřístupňují též dvoudílná záďová vrata s výklopnými schůdky. Křídlo ekranoplánu typu Orion-20 se sestává z jedné střední a dvou vnějších částí. Střední část křídla tohoto stroje má poměrně tlustý profil, výrazné záporné vzepětí, malé rozpětí a velkou hloubku. Náběžná hrana střední části křídla ekranoplánu typu Orion-20 se nachází na úrovni pilotní kabiny a má mírný kladný úhel šípu. Naproti tomu odtoková hrana střední části křídla tohoto stroje má výrazný záporný úhel šípu a začíná na úrovni náběžné hrany ocasních ploch. Ke koncům střední části křídla ekranoplánu typu Orion-20 jsou uchyceny robustní plováky, která napomáhají, spolu se vztlakovými klapkami nacházejícími se pod odtokovou hranou, zadržovat vzduch pod jeho spodní plochou. Sklopitelné (směrem nahoru) vnější části křídla tohoto stroje jsou velmi štíhlé a mají půdorys ve tvaru obdélníku a výrazné kladné vzepětí. Ocasní plochy ekranoplánu typu Orion-20 mají obdélníkový tvar a sestávají se ze dvou svislých ploch (SOP), které při pohledu zepředu zaujímají vzájemné uspořádání do tvaru písmene „V“, a jedné vodorovné plochy (VOP). Ta je přitom uchycena k vrcholům SOP. Zatímco odtokovou hranu SOP okupuje dvojice směrových kormidel, na odtokové hraně VOP tohoto stroje se nachází jedno výškové kormidlo. Pohon ekranoplánu typu Orion-20 obstarávají tři 750 hp turbovrtulové motory typu M601E české značky Motorlet. Všechny tři motory tohoto stroje roztáčejí třílisté vrtule v tažném uspořádání. Dva z nich přitom zastávají roli startovacích pohonných jednotek a jsou instalovány uvnitř gondol, které jsou uchyceny, za pomoci horizontálních pylonů s obdélníkovým půdorysem, k bokům protáhlé špice trupu. Naproti tomu třetí motor ekranoplánu typu Orion-20 plní funkci letové pohonné jednotky. Jeho gondola je přitom uchycena, za pomoci vysokých nosníků s tvarem písmene „N“, k hřbetu zadní části trupu, v oblasti před ocasními plochami. Provoz tohoto stroje je možný, stejně jako v případě lehčího ekranoplánu typu Orion-14, i za zimních podmínek nad vodní plochou se souvislou ledovou pokrývkou či vodní plochou s ledovou tříští. Kromě toho se ekranoplán typu Orion-20 může krátkodobě pohybovat mimo vliv přízemního efektu, a to ve výškách až do 100 m. Stavba prototypu Orionu-20 započala v září roku 2010 v prostorách loděnice OAO Volga z Nižného Novogrodu. V prosinci roku 2011 byly ale práce na prototypu Orionu-20 přesunuty do výrobní haly loděnice OAO Avangard z Petrozavodska. Jediným posláním prototypu tohoto stroje se stalo ověření činnosti pohonného systému, pilotážně-navigačního vybavení, systému řízení, provozní bezpečnosti a provozních charakteristik. Zkoušky prototypu Orionu-20, zatím největšího a nejtěžšího ekranoplánu značky Orion, probíhají na Oněžském jezeře, které se nachází poblíž Petrozavodska. Na vodní hladinu zmíněného jezera byl tento stroj spuštěn dne 16. srpna 2013, za účasti hromadných sdělovacích prostředků. Součástí této události se přitom stala též prezentace dvou ekranoplánů typu Orion-12 (EK-12) a jednoho ekranoplánu typu Orion-12P (EK-12P) ze stavu FSB (Federální služba bezpečnosti). Zatímco jeden ekranoplán typu Orion-12 byl zde prezentován za letu, ten druhý si přizvaní reportéři mohli prohlédnout v montážní hale loděnice OAO Avangard. V průběhu první etapy zkušebního programu byla prověřena činnost motorů a vztlakových klapek, stejně jako ovladatelnost tohoto stroje při plavbě nízkou rychlostí, a to jak na klidné vodě, tak i za podmínek slabého bočního větru. První etapu zkušebního programu prototyp Orionu-20 absolvoval bez „záďového“ letového motoru. Jeho instalaci obdržel až před zahájením další etapy zkoušek. Ta se rozeběhla dne 24. února 2015 a zpočátku byla realizována na zamrzlé hladině Oněžského jezera. V rámci zkoušek zaměřených na prověření způsobilosti pro činnost za zimních podmínek přitom prototyp Orionu-20 vykonal cekem šest letů. Při některých z nich byl doprovázen prototypem lehčího 15-ti místného ekranoplánu typu Orion-14. Dne 1. srpna 2015 ale druhou etapu zkoušek prototypu ekranoplánu typu Orion-20 předčasně ukončila havárie. Tehdy v průběhu jednoho ze zkušebních letů totiž tento stroj náhle zvedl „čumák“ směrem nahoru, načež přešel do takřka vertikální polohy. Poté se v důsledku přetažení zřítil na hladinu Oněžského jezera. Přestože byl přitom vážně poškozen, nepotopil se. Jeho posádka navíc utrpěla jen lehká zranění. Za chodu oprav jediný prototyp ekranoplánu typu Orion-20 obdržel instalaci silnějších 1 025 hp motorů typu TVD-10B1 na místo „příďových“ startovacích motorů typu M601E. Příďové motory byly nyní umístěny pod konci horizontálních nosníků (a nikoliv na jejich koncích). Nosníky příďových motorů byly navíc vyztuženy dvěma páry trubkových vzpěr. Naproti tomu instalace „záďového“ motoru typu M601E zůstala zachována. Současně byl jediný prototyp ekranoplánu typu Orion-20 zvětšen. Jeho aerodynamika doznala vylepšení. Zadní část trupu tohoto stroje byla odlehčena, kuli posunu těžiště směrem dopředu. To mělo zamezit samovolnému zvedání „čumáku“ směrem nahoru. Všechny výše uvedené úpravy vedly k vzrůstu vzletové hmotnosti z 10-ti t na 14 t a přepravní kapacity z 21 osob na 30 osob, resp. na 3 000 kg nákladu. V této podobě byl přitom jediný prototyp ekranoplánu typu Orion-20 znám jako Orion-20M. Ekranoplán typu Orion-20M vzešel ze smlouvy s Ministerstvem průmyslu a obchodu, která byla uzavřena dne 29. listopadu 2015. Dle zmíněné smlouvy měl být prototyp tohoto modelu ke zkouškám předán do konce roku 2016. S motory typu TVD-10 se přitom pro tento stroj počítalo již od počátku, a to i přesto, že zmíněný motor vznikl již v 60. letech a že byla jeho výroba v 80. letech zastavena. Jeho produkce měla však být v listopadu roku 2012 údajně opět obnovena, speciálně kuli ekranoplánu typu Orion-20. Motory typu TVD-10, kterými byl opatřen prototyp tohoto stroje v rámci přestavby na model Orion-20M, ale údajně nebyly v dobrém technickém stavu, neboť se údajně mělo jednat od repasované motory staršího data výroby. Podle všeho právě z tohoto důvodu byly zkoušky prototypu Orionu-20M často na poměrně dlouho dobu pozastavovány. Zkoušky jediného prototypu ekranoplánu typu Orion-20 po opravě a přestavbě na model Orion-20M se rozeběhly v březnu roku 2017. Svůj první let tento stroj vykonal pouze se dvěma startovacími motory typu TVD-10B1. Instalaci letového motoru typu M601E nad hřbetem zádě trupu prototyp Orionu-20M obdržel až později. V dubnu roku 2018 testovací základnu ekranoplánů společnosti Orion, která se nachází na Oněžském jezeře, osobně navštívil guvernér Jamalského kraje. Přitom právě ekranoplán typu Orion-20M u něho vzbudil nemalý zájem. V září toho samého roku bylo oznámeno, že byly zkoušky tohoto stroje pozastaveny kuli výměně motorů typu TVD-10B1. Důvodem toho byla skutečnost, že zmíněné motory nepodávaly požadovaný výkon. Později byl jediný prototyp ekranoplánu typu Orion-20 bez větší publicity dále přepracován. V zatím poslední podobě je tento stroj znám jako Orion-25 a postrádá instalaci letového motoru nad hřbetem zadní části trupu. Startovací motory tohoto stroje nyní zastávají též funkci motorů letových a jsou uchyceny ke koncům příďových horizontálních nosníků. Předtím se nacházely pod jejich konci. Na hřbetu zadní části trupu ekranoplánu typu Orion-25, přímo mezi oběma SOP, se navíc nachází instalace krytu pomocné palubní energetické jednotky (APU). Ta přitom roztáčí lodní šroub, který slouží k pohonu při plavbě. Zkoušky takto modifikovaného jediného prototypu ekranoplánu typu Orion-20 se rozeběhly v únoru roku 2023. K testování tohoto stroje byli přitom přizváni též zástupci Ministerstva obrany a Ministerstva pro mimořádné situace (MČS). Ekranoplán typu Orion-25 má mít hmotnost cca 14 000 kg, max. rychlost menší než 500 km/h, dolet s 30-ti cestujícími na palubě 3 600 km a vytrvalost 11 h. Jaké motory jej pohání, nebylo ale zveřejněno. Společnost Orion výhledově plánuje zřídit výrobní linku na ekranoplány v Komsomolsku na Amuru (Chabarovský kraj). Současné vývojové plány zmíněné společnosti přitom počítají též s ekranoplánem s přepravní kapacitou 50 osob.

Verze:

Orion-20 – první výše popsaná modifikace ekranoplánu typu Orion-20. Pohon tohoto modelu obstarávají tři 750 hp motory typu M601E. Zatímco dva z nich jsou uchyceny k bokům špice trupu a zastávají roli startovacích pohonných jednotek, ten třetí je umístěn nad hřbetem zadní části trupu a plní poslání letové pohonné jednotky. Jediný prototyp ekranoplánu typu Orion-20 ale první etapu zkoušek absolvoval pouze s instalací startovacích pohonných jednotek. Jeho zkoušky se přitom rozeběhly v srpnu roku 2003.

Orion-20M – pokročilá modifikace ekranoplánu typu Orion-20. Pohon tohoto modelu obstarávají dva 1 025 hp motory typu TVD-10B1 a jeden 750 hp motor typu M601E. Zatímco motory typu TVD-10B1 zastávají roli startovacích pohonných jednotek a jsou instalovány na bocích přídě trupu, motor typu M601E je uchycen k hřbetu zadní části trupu, v oblasti před ocasními plochami, a plní poslání letové pohonné jednotky. Startovací motory tohoto modelu jsou přitom umístěny pod konci horizontálních nosníků, a nikoliv na jejich koncích jako u modelu Orion-20. Nosníky příďových motorů jsou navíc vyztuženy dvěma páry trubkových vzpěr. Ekranoplán typu Orion-20M má ale též větší rozměry a větší přepravní kapacitu (30 osob vs 21 osob). Jeho aerodynamika doznala vylepšení. Zadní část trupu tohoto modelu má lehčí konstrukci. Zkoušky jediného prototypu ekranoplánu typu Orion-20M, který vznikl konverzí jediného prototypu ekranoplánu typu Orion-20, se rozeběhly v březnu roku 2017.

Orion-25 – pokročilá modifikace ekranoplánu typu Orion-20M. Pohon tohoto modelu obstarávají dva motory blíže nespecifikovaného typu. Jejich gondoly jsou přitom uchyceny ke koncům příďových horizontálních pylonů. Na hřbetu zadní části trupu tohoto modelu, přímo mezi oběma SOP, se nachází instalace krytu pomocné palubní energetické jednotky (APU), která roztáčí lodní šroub. Zkoušky jediného prototypu ekranoplánu typu Orion-25, který vznikl konverzí jediného prototypu ekranoplánu typu Orion-20M, se rozeběhly v únoru roku 2023.

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní

Orion-20

Posádka:    dva piloti

Pohon:       tři turbovrtulové motory typu Motorlet M601E s max. výkonem po 750 hp

Kapacita:    21 osob

* možnost krátkodobého letu ve výškách do 100 m rychlostí 250 km/h

Poslední úpravy provedeny dne: 21.11.2023