Orion (KOMETEL) EK-12 Ivolga (Orion-12)

Typ:  lehký víceúčelový ekranoplán; vývojový derivát ekranoplánu typu EL-7S Ivolga

Určení:  přeprava osob, přeprava lehkého nákladu, smíšená přeprava osob a nákladu, přeprava VIP osob, pobřežní hlídková činnost, ekologický monitoring, pátrací a záchranná činnost (SAR) a hašení požárů

Historie:  Protože se lehký víceúčelový kabinou pro jednoho pilota a sedm pasažérů opatřený námořní ekranoplán typu EL-7S Ivolga z dílny moskevské konstrukční kanceláře KOMETEL JSC ukázal být zdařilou konstrukcí s nízkými nároky na pilotáž, velmi brzy vzbudil zájem ze strany společnosti Lena River Shipping Agency (VLRP). V této souvislosti konstrukční kancelář KOMETEL JSC ještě v roce 2001 spolu se zmíněnou společností a několika dalšími organizacemi zformovala konsorcium TREK JSC. Rok nato pak TREK JSC spolu s výrobní společností Poljot z Omska, která tímto dostala na starost sériovou výrobu, založil konsorcium Start-TREK JSC. K další změně došlo v roce 2005, kdy se Start-TREK JSC stala součástí Finanční a výrobní skupiny IFPG, pod kterou již spadal nejen vývoj a sériová výroba Ivolgy, ale i poskytování servisu a v neposlední řadě též zajišťování výcviku letového a obslužného personálu. Sériová verze Ivolgy vešla ve známost pod novým typovým označením EK-12 a kromě objemnější kabiny se sedadly pro dva piloty a dvanáct cestujících obdržela též nové sklopitelné vnější části křídla s mírným kladným úhlem šípu náběžné hrany a konstantní hloubkou po celém rozpětí. Vnější části křídla prototypové Ivolgy EL-7S byly naproti tomu řešeny jako přímé a jejich hloubka se mírně zmenšovala směrem od kořenů ke koncům. Odlišné bylo i jejich uchycení k bokům obou trupů. Přestože sériový EK-12 jinak přebírá celkové uspořádání prototypového modelu EL-7S bez větších změn, výrobcem je deklarován jako ekranoplán typu „A“, tedy ekranoplán schopný letu pouze v oblasti přízemního efektu. Naproti tomu starší model EL-7S bylo díky tomu, že se mohl krátkodobě pohybovat ve výškách vně vlivu přízemního efektu, možné řadit mezi tzv. ekranoplány typu „B“. K této změně klasifikace přitom výrobce Ivolgy z největší pravděpodobností přiměla snaha o maximální zjednodušení a urychlení celého certifikačního procesu. Ekranoplán typu EK-12 lze provozovat nad klidnou, tekoucí i zamrzlou vodní plochou, nad pevným povrchem se sklonem do 1:10 a výškou nerovností do 0,35 m, v zaplavených nebo bažinatých oblastech i nad povrchem se souvislou sněhovou pokrývkou. K jeho provozu navíc není zapotřebí přístav. Zatímco automobily z hlediska provozní ekonomiky předčí o 30 %, rychlé čluny a vznášedla 2 x až 4 x, letadla a vrtulníky dokonce 4 x až 7 x. Sériová výroba Ivolgy, ve verzi EK-12, se rozeběhla, na lince závodu z Omska, v dubnu roku 2005. První sériový exemplář tohoto stroje byl dokončen a svému provozovateli v podobě blíže nespecifikovaného soukromníka předán ještě ten samý rok. Krátce nato se tři Ivolgy dostaly do rukou zákazníků z Čukotky a Archangelska. Mezitím, v roce 2005, proběhla předběžná jednání s Federální pohraniční stráží a Ministerstvem pro mimořádné situace Ruska ohledně nákupu určitého počtu těchto ekranoplánů pro potřeby obsluhy Archangelského regionu. Přibližně ve stejnou dobu projevila o ekranoplán typu EK-12 zájem též společnost Belomorye Shipping Company. V srpnu roku 2007 bylo možné první pro pohraniční jednotky Federální bezpečnostní služby Ruska (FSB) vyčleněný ekranoplán typu EK-12 shlédnout na moskevském aerosalonu MAKS 2007. V letech 2005 až 2008 pak tento stroj, spolu s druhý exemplářem ekranoplánu typu EK-12 pro FSB, který již odpovídal operačnímu standardu nesoucímu označení EK-12P, prošel rozsáhlými provozními zkouškami. Ty byly přitom realizovány v okolí Moskvy, na sibiřských řekách a na jezerech Baljkal, Kaspické moře a Ladoga. Tomu pak následovaly ještě zkoušky v severských oblastech. Do řadové služby k pohraničním jednotkám FSB byl ekranoplán typu EK-12P zařazen na podzim roku 2009.

Verze (Rusko):

EK-12 – základní sériově vyráběná modifikace ekranoplánu typu EK-12 se sedadly pro dva piloty a 12 cestujících uvnitř kabiny posádky. Pohon tohoto modelu obstarává dvojice motorů typu BMW M-70 s max. výkonem po 326 hp.

EK-12P – speciální modifikace ekranoplánu typu EK-12 pohraničních jednotek Federální bezpečnostní služby Ruska (FSB). Pohon tohoto modelu obstarává dvojice motorů typu Chevrolet LS-3 s max. výkonem po 436 hp.

Verze (ČLR):

CYG-11 – na základě licence čínským závodem Hainan England WIG Manufacturing Company vyráběná kopie ekranoplánu typu EK-12. Existence tohoto modelu je známa od roku 2013.

Vyrobeno:  ?

Uživatelé:  pouze Rusko

 

EK-12P

 

Posádka:    jeden nebo dva piloti

Pohon:       dva pístové motory typu Chevrolet LS-3 s max. výkonem po 436 hp

Kapacita:   12 osob nebo náklad do celkové hmotnosti 1 200 kg

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 12,70 m 
Délka:   15,60 m
Výška: 3,70 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 4 200 kg
Max. rychlost: 220 km/h
Letová výška:   0,3 až 0,8 m
Max. dolet:    1 300 až 1 500 km

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 15.3.2015