KnAPI ELA-13/-13M

Typ:  experimentální ekranoplán

Určení:  studium vlivu výšky mezi hladinou vody a spodní plochou křídla na vzletové charakteristiky ekranoplánu koncipovaného jako katamarán (dva trupy)

Historie:  Jediný prototyp experimentálního ekranoplánu typu ELA-13 byl vyprojektován v letech 1977 až 1978 studenty SKB (studentská konstrukční kancelář) institutu KnAPI (Komsomolský Polytechnický Institut). Zatímco posláním předchozích experimentálních ekranoplánů z dílny zmíněné SKB v podobě typu ELA-7 a ELA-8 se stalo studium vlivu ofukování spodní plochy křídla ekranoplánu za pomoci vrtule na vztlak, model ELA-13 byl vyhrazen pro studium vlivu výšky mezi hladinou vody a spodní plochou křídla na vzletové charakteristiky vzdušného prostředku využívajícího pro let v malé výšce nad povrchem tzv. přízemního efektu. Po koncepční stránce přitom šlo o katamarán, tehdy plavidlo se dvěma trupy. Oba hranaté člunovité trupy ekranoplánu typu ELA-13 navzájem propojovala poměrně tlustá obdélníková střední část křídla, která se vyznačovala nulovým vzepětím a značnou hloubkou. Zatímco vnitřní boky obou trupů tohoto stroje byly ploché, jejich vnější boky měly vystouplý profil. K vnějším bokům střední patrie obou trupů ekranoplánu typu ELA-13 byly uchyceny štíhlé vnější části křídla s křidélky na odtokové hraně a malými svislými ploškami na koncích. Ocasní plochy tohoto stroje se sestávaly z jedné lichoběžníkové svislé plochy (SOP) a jedné vodorovné plochy (VOP) s obdélníkovým půdorysem a zaujímaly vzájemné uspořádání do tvaru písmene „T“. Jejich instalace se přitom nacházela na hřbetu krátkého hranatého nosníku vybíhajícího z odtokové hrany střední části křídla. Ve středu obdélníkové střední části křídla ekranoplánu ELA-13 se nacházel rovněž otevřený jednomístný pilotní prostor. Mezi ním a ocasními plochami byla pak umístěna vysoká nástavba trubkové konstrukce nesoucí jeden nekapotovaný 32 hp pístový motor typu MT-8 motocyklového původu. Ten přitom roztáčel jednu tlačnou dvoulistou vrtuli s průměrem 1,6 m. Na odtokové hraně střední části křídla se zase nacházela instalace mohutných vztlakových klapek. Ty přitom ve sklopené poloze vytvářely spolu s oběma postranními plováky pod střední částí křídla jakousi kapsu zadržující vzduch. Vysouvání zmíněné vztlakové klapky se přitom dělo v součinnosti s výškovým kormidlem, které se nacházelo na odtokové hraně VOP. Zkušební program jediného prototypu ekranoplánu typu ELA-13 se rozeběhl v červenci roku 1978 a byl realizován na řece Amur, nedaleko od Komsomolska na Amuru. Protože se těžiště ekranoplánu typu ELA-13 nacházelo příliš vzadu, při pokusu o vzlet se tento stroj náhle zvedl „čumákem“ směrem nahoru, čemuž následoval krátký strmý výstup zakončený pádem. Oprava zabrala pouhé dny. Jelikož zmíněné potíže přetrvávaly, přes zimu téhož roku drak jediného prototypu ekranoplánu typu ELA-13 doznal řady změn. Konkrétně byla přesunuta instalace pohonné jednotky až k náběžné hraně střední části křídla, tedy na pozici, na které se původně nacházel pilotní prostor. Ten byl v této souvislosti přemístěn dovnitř štíhlé špičaté gondoly s hranatým profilem vybíhající směrem dopředu z náběžné hrany střední části křídla. Otevřený jednomístný pilotní prostor takto modifikovaného jediného prototypu ekranoplánu typu ELA-13 navíc obdržel instalaci jednoduchého průzračného větrného štítku. Takto modifikovaný jediný prototyp ekranoplánu typu ELA-13 vešel ve známost pod novým označením ELA-13M a kromě výše uvedeného obdržel též modifikované postranní plováky s protaženými vystouplými vnějšími boky směrem dopředu. V průběhu zkoušek, které byly realizovány v červenci roku 1979, jediný exemplář ekranoplánu typu ELA-13 v této konečné podobě vykonal celkem 32 úspěšných vzletů z hladiny Amuru. Jeho max. rychlost přitom činila 110 km/h. Protože ekranoplán typu ELA-13M vykazoval dobrou stabilitou a ovladatelností nejen při letu na dynamickém vzduchovém polštáři, ale i při letu ve výškách nacházejících se vně vlivu přízemního efektu (ten se projevoval až do výšky 10 až 12 m), zkušební program tohoto stroje byl zakončen kladným hodnocením. V roce 1981, po ukončení zkušebního programu, se tento stroj zúčastnil Celosvazové soutěže vědeckých prací, která se konala v Leningradě. Tato prezentace přitom tvůrcům ekranoplánu typu ELA-13M přinesla zisk první ceny.

Verze:

ELA-13 – původní modifikace ekranoplánu typu ELA-13. Zkoušky jediného exempláře tohoto modelu se rozeběhly v červenci roku 1978.

ELA-13M – pokročilá modifikace ekranoplánu typu ELA-13. Tento model se vyznačoval instalací pohonné jednotky přímo nad náběžnou hranou střední části křídla (na místo pozice nacházející se přímo před ocasními plochami), otevřeného pilotního prostoru uvnitř špičaté štíhlé gondoly s hranatým profilem vybíhající směrem dopředu z náběžné hrany střední části křídla (na místo pozice nacházející se přímo za náběžnou hranou střední části křídla), jednoduchého průzračného větrného štítku před pilotním prostorem a modifikovaných postranních plováků s protaženými vystouplými vnějšími boky směrem dopředu. Jediný exemplář tohoto modelu vznikl přestavbou jediného exempláře modelu ELA-13 a letovými zkouškami prošel v průběhu července roku 1979.

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

ELA-13M

Posádka:    jeden pilot

Pohon:        jeden pístový motor typu MT-8 s max. výkonem 32 hp

Poslední úpravy provedeny dne: 20.7.2013