Kronštadt (Tranzas) iz.90 Orion (Inochodec-BLA/BAK-SD)

Typ:  operativně-taktický průzkumný bezpilotní vzdušný prostředek pro střední výšky středního doletu

Určení:  průzkum pozemního bojiště, vyhledávání a označování cílů, kontrola výsledku útoků, hlídková činnost a mapování terénu

Historie:  V roce 2010 Ministerstvo obrany Ruské federace vypsalo specifikace na novou generaci rozměrných průzkumných bezpilotních vzdušných prostředků (UAV). Konkrétně přitom šlo o programy BAK-SD (Bespilotnyj Aviatsionnyj Komplex Strednij Dalnosti = bezpilotní vzdušný komplex středního doletu) a BAK-BD (Bespilotnyj Aviatsionnyj Komplex Bolšoj Dalnosti = bezpilotní vzdušný komplex velkého doletu). Zatímco program BAK-SD měl dát za vznik UAV se vzletovou hmotností do 1 t, tedy analogu amerického typu RQ-1 Predator, z programu BAK-BD měl vzejít UAV se vzletovou hmotností do 5 t, tedy analog amerického typu MQ-9 Reaper. Na specifikace BAK-SD přitom své návrhy předložily hned tři konstrukční kanceláře, a to společnost Tranzas, později známá jako Kronštadt, letecká konstrukční kancelář JSC A.N. Tupoleva a společnost Vega. Za vítězný byl na počátku října roku 2011 vyhlášen návrh z dílny petrohradské společnosti Kronštadt (Tranzas). UAV z dílny společnosti Kronštadt vzešlý z programu BAK-SD vešel ve známost jako iz.90 Orion a stal se produktem NIR (vědecko-výzkumné práce) Inochodec-BLA. Konstrukční tým společnosti Kronštadt přitom tento stroj pojal jako jednomotorový středoplošník s poměrně štíhlým doutníkovitým trupem s pístovou pohonnou jednotkou, která roztáčí jednu tlačnou dvoulistou vrtuli s průměrem 1,9 m, na zádi, štíhlým přímým křídlem se značným rozpětím, vysokými motýlkovými lichoběžníkovými ocasními plochami a zatahovatelným tříbodovým kolovým podvozkem příďového typu. Z hlediska celkového uspořádání se tedy UAV typu Orion nápadně podobá americkému typu RQ-1 Predator. Konstrukční tým společnosti Kronštadt tento stroj opatřil dvojicí šachet pro speciální vybavení. Zatímco jednu z nich umístit před, tu druhou vestavěl za šachtu příďového podvozku. Přední šachta je přitom vyhrazena pro elektro-optický sledovací systém. Do větší zadní šachty se pak umisťuje buďto sestava fotoaparátů nebo radiolokátor. Alternativně lze UAV typu Orion vybavit stanicí pro radiotechnický průzkum. Ta ale zabírá přední i zadní šachtu. UAV typu Orion je však opatřen též šesticí zbraňových závěsníků. Zatímco dva z nich se nacházejí pod trupem, instalace zbylých čtyř zbraňových závěsníků tohoto stroje se nachází pod křídlem. Konstrukce draku UAV typu Orion sebou přinesla hned několik novinek pro ruský letecký průmysl. Tak např. draky tohoto stroje není možné produkovat bez osvojení výroby dílů z kompozitu na bázi uhlíkových vláken vakuovou infuzí. Z uhlíkového kompozitu je přitom zhotoven nejen potah, ale i kostra draku UAV typu Orion. Pro tento stroj bylo ale nezbytné též navrhnout odmrazovací elektro-impulzní systém, který nezahřívá uhlíkovou kompozitní strukturu. Konstrukční tým společnosti Kronštadt projekt UAV typu Orion zpracoval též v civilní verzi. Ta se ale od vojenského modelu v mnohém odlišuje. Civilní Orion totiž počítá s ocasními plochami s tvarem obráceného písmene „V“. Jejich instalace se navíc má nacházet na konci dvou štíhlých nosníků vybíhajících z odtokové hrany křídla. Kromě toho má civilní Orion mít o 200 kg vyšší vzletovou hmotnost. Navýšení vzletové hmotnosti přitom umožnily méně přísné požadavky na vzletové charakteristiky. Široké veřejnosti byl projekt civilní verze UAV typu Orion poprvé prezentován v srpnu roku 2013 na moskevské airshow MAKS 2013 v podobě modelu. Dle původních plánů se letové zkoušky UAV typu Orion měly rozeběhnout ještě před koncem roku 2014. Rolovací zkoušky prototypu tohoto stroje, jejichž součástí se stalo též několik krátkých skoků nad VPD, byly završeny v červenci roku 2016. Zpočátku byly prototypy UAV typu Orion testovány v Žukovském. Později se zkoušky prototypů tohoto stroje přesunuly na rjazaňské letiště Potasovo, které se mezitím stalo zkušebním letištěm společnosti Krondštadt. Z VPD zmíněného letiště přitom jeden z prototypů UAV typu Orion poprvé vzlétl dne 15. října 2016. Zbraňové zkoušky tohoto stroje se rozeběhly v červnu roku 2017. Svůj veřejný debut si UAV typu Orion odbyl měsíc nato na moskevské airshow MAKS 2017. Na zmíněné airshow byla široké veřejnosti prezentována pouze maketa exportní verze tohoto stroje, která vešla ve známost jako Orion-E. MAKS 2017 se sice zúčastnil též jeden z prototypů základní verze „v plné polní“. Ten se však nacházel v pavilonu, který nebyl přístupný veřejnosti. Přesný počet prototypů UAV typu Orion není znám. Podle všeho byl však tento stroj do dnešních dnů postaven v počtu čtyř až šesti exemplářů. Prototypy UAV typu Orion přitom pohání 115 hp pístový motor typu PD-115T, který není ničím jiným, než silnější modifikací rakouského motoru typu Rotax 914 vyráběnou závodem Luč z Rybinska. Sériové stroje ale počítají s motorem typu APD-110 domácí konstrukce. Na zmíněné pohonné jednotce přitom pracuje společnost Agat v kooperaci s institutem CIAM (Centrální institut leteckých motorů). Společnost Kronštadt hodlá zkušenosti, které nabyla v průběhu vývoje UAV typu Orion, v blízké budoucnosti zužitkovat při vývoji většího UAV typu Orion-2, který by měl mít vzletovou hmotnost 5 t, nosnost 1 t, rychlost 350 km/h, dostup 12 000 m, dolet přes 5 000 km a vytrvalost přes 24 h, a ještě většího kolmostartujícího UAV typu Fregat se vzletovou hmotností 7 t, nosností 1 t, rychlostí 600 km/h, dostupem 8 000 m, doletem přes 5 000 km a vytrvalostí 10 h.

Verze:

Orion – základní modifikace UAV typu Orion vzešlá ze zadání Ministerstva obrany Ruska

Orion-E – exportní modifikace UAV typu Orion. Tento model byl široké veřejnosti poprvé prezentován v červenci roku 2017 na moskevské airshow MAKS 2017.

Vyrobeno:  cca 4 až 6 zkušeních strojů

Uživatelé:  žádní

 

 

 

Navádění:   inerciální (autopilot) + satelitní

Pohon:        jeden pístový motor typu Luč PD-115T (modifikace rakouského motoru typu Rotax 914) s max. výkonem 115 hp

Vybavení:   elektro-optický pozorovací systém typu MOES s hmotností 56 kg (410 mm otočné kulovité pouzdro optiky tohoto zařízení se nachází přímo před šachtou příďového podvozku), který v sobě sdružuje IČ kameru se zoomem, dvě elektro-optické kamery, jednu širokoúhlou a jednu se zoomem, laserový dálkoměr a laserový značkovač cílů a dokáže detekovat, automaticky sledovat a označovat pozemní cíle pro naváděnou munici, a sestava fotoaparátů (jejich instalace se nachází přímo za šachtou příďového podvozku), elektro-optický pozorovací systém toho samého typu a radiolokátor (anténa tohoto zařízení je umístěna pod rozměrným polokapkovitým dielektrickým krytem nacházejícím se přímo za šachtou příďového podvozku) nebo stanice pro vedení radiotechnického průzkumu (antény tohoto zařízení jsou umístěny pod dvěma polokapkovitými dielektrickými kryty, z nichž jeden je výrazně menší a nachází se přímo před šachtou příďového podvozku a ten druhý výrazně větší a nachází se přímo za šachtou příďového podvozku). Standardní, resp. maximální, užitečné zatížení tohoto stroje činí 60 kg, resp. 200 kg.

Výzbroj:     podvěsná výzbroj, přepravovaná na dvou trupových a čtyřech křídelních závěsnících – protitankové řízené střely a naváděné klouzavé pumy

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 16 m
Délka:   8 m
Výška: ?
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 1 000 kg
Max. rychlost: 120 až 200 km/h
Praktický dostup:   7 500 m
Max. dolet:    ?
Bojový rádius: 250* km
Vytrvalost: 24 h

 

 

* 300 km v součinnosti se vzdušnou retranslační stanicí

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 28.8.2017