Harbin Z-9 (H410/H425)

Typ:  lehký víceúčelový vrtulník uzpůsobený pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i noci (licenčně vyráběná kopie francouzského stroje Aérospatiale AS365N Dauphin II)

Určení:  přeprava osob a nákladu, přeprava a shoz výsadku, pátrací a záchranná činnost, odsun raněných, výcvik pilotů, boj s ponorkovými a hladinovými plavidly protivníka, pozorování bojiště, taktický průzkum, řízení dělostřelecké palby a rušení radiolokátorů a spojovacích prostředků protivníka

Historie:  Zlepšující se vztahy komunistické ČLR se západem umožnily již na počátku 70. let tomuto do té doby zcela izolovanému státu zakoupit pro PLANAF celkem 13 třímotorových středně těžkých obojživelných námořních vrtulníků s turbohřídelovým pohonem typu SA321Ja Super Frélon francouzské výroby (tyto stroje se následně staly předlohou pro domácí model Z-8). Tomu pak dne 2. července 1980 následoval podpis smlouvy, která domácímu podniku v Harbinu zajistila oprávnění na kompletaci 48-ti lehkých víceúčelových vrtulníků typu AS365N1 Dauphin II pod označením Z-9 z konstrukčních sestav dodaných přímo francouzským výrobcem. Ta samá licenční smlouva přitom opravňovala též závod v Zhuzhou sestavením 100 exemplářů turbohřídelových motorů typu Turboméca Arriel-1C2 pod označením WZ-8. Pořízení moderních vrtulníků bylo tehdy pro ČLR aktuální tématem. Díky neúspěchu v domácím vývoji (typy Z-6 a Z-7) se totiž všechny ozbrojené složky tohoto státu, včetně civilního sektoru, musely stále plně spoléhat na beznadějně morálně zastaralé jednomotorové pístové stroje řady Z-5 (závodem v Harbinu vyráběná licenční kopie sovětského typu Mil Mi-4 z počátku 50. let). První Dauphin II, který byl sestaven na lince závodu v Harbinu, se od země poprvé odlepil v roce 1981. Prvních 28 exemplářů vrtulníku Z-9 z konstrukčního hlediska odpovídalo Dauphinu II ve verzi AS365N1. Pro jejich kompletaci byly přitom použity výhradně konstrukční celky francouzské výroby. V konstrukci posledních 20-ti těchto strojů, které zase vycházely z modelu AS365N2, se ale již menší míře nacházely součástky domácího původu. Z tohoto důvodu tyto vrtulníky nesly nové označení Z-9A. Montáž posledního, 20-tého, exempláře modelu Z-9A byla přitom dokončena v lednu 1992. Mezitím, v roce 1988, se v prostorách Harbinského závodu rozeběhly práce na pokročilejší  modifikaci, která byla zpočátku známa jako Z-9A-100. Drak tohoto modelu byl již přitom z celých 72,2-ti % čínským výrobkem. První úspěšný let prvního ze dvou prototypů vrtulníku Z-9A-100 se odehrál dne 16. ledna 1992. Letové zkoušky tohoto stroje byly přitom ukončeny v listopadu téhož roku. Konstrukční certifikát vrtulník typu Z-9A-100 obdržel v následujícím měsíci. V roce 1993 byl pak tento model zaveden pod novým označením Z-9B do sériové výroby. PLA přitom svůj první Z-9B převzalo v roce 1994. Přestože sériová výroba vrtulníku Z-9B zpočátku běžela poměrně pomalým tempem (zatímco do roku 1997 jich PLA objednalo pouze 25, v roce 1998 pak 7), tento model se nakonec stal nejvíce rozšířeným z celé řady Z-9. Do dnešních dnů totiž výrobní halu Harbinského závodu opustilo více než 150 sériových Z-9B. Ve výrobním programu byl tento model později nahrazen typem H425, jehož základem se stal francouzský stroj SA565 Panther (vývojový derivát Dauphinu II). Příchod vrtulníků řady Z-9 přitom PLA umožnil se konečně zcela zříci archaických pístových strojů řady Z-5. Přestože vrtulníky řady Z-9 představovaly pro PLA významný kvalitativní skok, páteř vrtulníkových výsadkových letek tvořily poměrně krátkou dobu. Rozpad znepřáteleného SSSR, k němuž došlo v roce 1991, totiž Číňanům umožnil navázat obchodní vztahy s Ruskem. Již v roce 1991 proto mohla ČLR zakoupit podstatně výkonnější a zároveň i lacinější transportní vrtulníky typu Mi-17 (a později též i Mi-171). Tyto stroje pak všechny vrtulníky řady Z-9 postupně zcela vytlačily z pozice transportních a výsadkových strojů. V této souvislosti byly některé vrtulníky této řady uzpůsobeny pro plnění jiných úkolů, jako pátrací a záchranná činnost, výcvik pilotů či řízení dělostřelecké palby. Některé Z-9 se dokonce staly vzdušným velitelským stanovištěm a komunikačním centrem pozemních vojsk nebo speciálem pro vedení radioelektronického boje (REB). Kromě PLA byly vrtulníky řady Z-9 zařazeny do též výzbroje PLANAF (model Z-9C) a jednotek zvláštního určení PLAAF.

Verze:

Z-9 – závodem v Harbinu na základě licence sériově vyráběná kopie lehkého víceúčelového vrtulníku typu AS365N1 francouzské konstrukce. Pohon tohoto modelu zajišťují turbohřídelové motory typu WZ-8 (kopie francouzského Turboméca Arriel-1C2) s max. výkonem po 710 hp. Pro kompletaci všech 28-ti exemplářů vrtulníku Z-9 posloužily výhradně originální konstrukční celky francouzské výroby. PLA přitom tyto vrtulníky používalo v roli transportních a výsadkových strojů.

Z-9 (ABCP) – speciální modifikace vrtulníku Z-9 zastávající roli vzdušného velitelského stanoviště a komunikačního centra pozemních vojsk. Od transportního modelu Z-9 lze tento speciál rozpoznat díky instalaci dvou párů mohutných ploutvových antén, z nichž jeden se nachází na hřbetu trupu v oblasti nad prostředními vstupními dveřmi a jeden na břiše trupu v oblasti přímo za šachtami hlavního podvozku.

Z-9 (pozorovací) – speciální modifikace vrtulníku Z-9 určená pro řízení dělostřelecké palby. Od transportního modelu Z-9 lze tento speciál rozpoznat díky instalaci jedné mohutné ploutvové antény na hřbetu trupu vlevo od jeho podélné osy přímo nad prostředními vstupními dveřmi.

Z-9 (REB) – speciální modifikace vrtulníku Z-9 určená pro rušení radiolokačních stanic a spojovacích prostředků protivníka. Od transportního modelu Z-9 lze tento speciál rozpoznat díky instalaci antén na bocích trupu v oblasti nad šachtami hlavního podvozku.

Z-9 (REB) – speciální modifikace vrtulníku Z-9 určená pro rušení radiolokačních stanic a spojovacích prostředků protivníka. Od transportního modelu Z-9 lze tento speciál rozpoznat díky protažení „čumáku“ přídě trupu v rozměrný zaoblený horizontálně zploštěný a směrem do stran vystupující radom z dielektrického materiálu.

Z-9A – pokročilá modifikace vrtulníku Z-9 s vylepšenými pohonnými jednotkami. Tento čínský ekvivalent francouzského modelu AS365N2 byl postaven v počtu 20-ti exemplářů. Pro jejich kompletaci přitom, na rozdíl od modelu Z-9, posloužily v menší míře i konstrukční celky domácího původu. V červnu 2000 byl vrtulník typu Z-9A v provedení se zbraňovými závěsníky, na které lze umístit dva kulometné kontejnery nebo raketové bloky, na bocích trupu vyvezen ve dvou exemplářích do Mali. Další dva tyto stroje byly v roce 2003 dodány vzdušným silám Mauretánie.

Z-9B (Z-9A-100) – pokročilá modifikace vrtulníku Z-9A s instalací silnějších pohonných jednotek typu WZ-8A s max. výkonem po 740 hp a nového celokompozitního 11-ti lopatkového fenestronu (kapotovaný ocasní vyrovnávací rotor) na místo celokovového 13-ti lopatkového. Konstrukční celky domácího původu se na konstrukci draku tohoto modelu podílejí již z celých 72,2-ti %. První ze dvou prototypů vrtulníku Z-9B, který nesl označení Z-9A-100, poprvé vzlétl dne 16. ledna 1992. Do výzbroje PLA byl tento model zařazen v roce 1994. Brány Harbinského závodu přitom vrtulník typu Z-9B opustil v počtu větším než 150 exemplářů.

Z-9W – taktická útočná modifikace vrtulníku Z-9B. Tento model je primárně určen pro boj s tanky a jinými obrněnými vozidly protivníka a od standardního Z-9B se odlišuje instalací lehkého pancéřování kabiny posádky, otočného válcovitého pouzdra s optickým zaměřovačem na stropě pilotní kabiny vlevo od osy trupu a jednoduchých zbraňových závěsníků trubkové konstrukce na bocích trupu v oblasti mezi druhým a třetím párem přístupových dveří. Na ty lze přitom umístit čtyři PTŘS typu HJ-8, čtyři PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-90, dva raketové bloky s neřízenými raketami ráže 57 mm či 90 mm nebo dva kontejnery s 12,7 mm kulomety či 23 mm kanóny. Některé sériové Z-9W navíc obdržely pozměněné vstupy vzduchu pohonných jednotek s modifikovanými prachovými filtry. Vývoj bitevního speciálu Z-9W byl zahájen v polovině 80. let. Prototyp tohoto modelu mohl na svých zbraňových závěsních přepravovat pouze PTŘS a od budoucích sériových strojů se odlišoval instalací IČ rušiče na hřbetu trupu přímo za nosným rotorem. Od země se přitom poprvé odlepil v roce 1987 a zbraňovými zkouškami prošel dva roky nato. Sériová výroba bojového speciálu Z-9W byla zahájena na počátku 90. let. Dle odhadů západních pozorovatelů PLA od poloviny 90. let převzalo okolo 80-ti sériových Z-9W. Bojová hodnota těchto strojů je ale více než sporadická. Vrtulníky typu Z-9W jsou totiž schopny vykonávat bojovou činnost pouze za dne a za dobrých meteorologických podmínek a navíc disponují velmi slabou pancéřovou ochranou (ta je schopna ochránit posádku nanejvýš před lehkými ručními zbraněmi). Kromě toho zcela postrádají jakékoliv obranné prostředky.

Z-9C – víceúčelová palubní modifikace vrtulníku Z-9B pro PLANAF. Tento model je vyráběn od konce roku 2003 hned ve třech úpravách (pro pátrací a záchrannou činnost na moři, pro vyhledávání a ničení ponorkových plavidel protivníka a pro výcvik pilotů) a vyznačuje se protaženou špicí přídě trupu v rozměrný radom vyhledávacího radiolokátoru typu KLC-1 (kopie francouzského typu Agrion-15) s dosahem 200 km. Zatímco pátrací úprava vrtulníku Z-9C obdržela instalaci vyhledávacího světlometu na levoboku přídě trupu, otočné kulovité věžičky termovizního vyhledávacího systému (FLIR) na pravoboku špice trupu a elektricky ovládaného navijáku na pravoboku trupu přímo na zadními vstupními dveřmi, bojová protiponorková úprava se vyznačuje instalací ponorného sonaru typu Thomson Sintra HS-12 francouzské výroby nebo „Type 605“ domácí výroby, dvou zbraňových závěsníků, na které lze umístit dvě protiponorková torpéda typu Yu-7 (kopie amerického Mk.46 mod.1) nebo ET52 (kopie italského A.244S Whitehead), na bocích trupu nad šachtami hlavního podvozku a datalinku pro navádění protilodních ŘS typu YJ-83 odpálených hladinovými plavidly PLAN na cíle nacházející se za horizontem (jeho anténa se nachází v ose střechy pilotní kabiny). Přestože námořní Z-9C vychází z francouzského typu SA565SB Panther (pokročilá modifikace typu Dauphin II), který ČLR zakoupila na konci 80. let v počtu osmi exemplářů, údajně se nejedná o přímou kopii tohoto stroje. Celá produkce námořního Z-9C se omezila pouze na nepočetnou sérii. PLANAF přitom tyto stroje provozuje na palubách fregat Type 051B (‘Luhai’ class), Type 052 (‘Luhu’ class), Type 053H2G (‘Jiangwei I’ class) a Type 053H3 (‘Jiangwei II’ class). Z těžších plavidel PLAN zase operují vrtulníky typu Ka-28 (Helix) ruské výroby, které ČLR zakoupila v letech 1997 až 2000 v počtu 10-ti exemplářů. Později byly některé pátrací Z-9C uzpůsobeny pro operace zaměřené proti somálským pirátům. Tyto stroje přitom obdržely instalaci zbraňových závěsníků na obou bocích trupu. Zatímco na ten pravý se umisťuje kontejner s 12,7 mm kulometem, ten levý je vyhrazen pro blok s neřízenými raketami. V této souvislosti byl pak sejmut vyhledávací světlomet z levoboku a optika pozorovacích systémů přesunuta z kulovitého krytu umístěného na pravoboku do hranatého krytu, který zaujal pozici na střeše pilotní kabiny vpravo od osy trupu.

H410A – civilní modifikace víceúčelového vrtulníku Z-9B se sedadly pro 8 až 14 osob uvnitř kabiny a instalací povětrnostního radiolokátoru v protaženém „čumáku“ přídě trupu v oblasti před pilotní kabinou alá Z-9C. Prototyp tohoto modelu poprvé vzlétl v září roku 2001. Pro civilní provoz byl vrtulník typu H410A certifikován v červnu 2002. K podpisu objednávky na prvních osm těchto strojů přitom došlo v červenci toho samého roku. Sériovou výrobu vrtulníku H410A zajišťuje Hafei Aviation Industry.

H425 – pokročilá modifikace civilního víceúčelového vrtulníku H410A s instalací silnějších pohonných jednotek typu WZ-8C (kopie typu Turboméca Arriel 2C francouzské výroby) s max. výkonem po 860 hp, zesílenou konstrukcí draku, modifikovaným palivovým systémem, který vykazuje větší odolnější proti nárazu, a novým přístrojovým vybavením uvnitř pilotní kabiny americké značky Rockwell Collins (jeho součástí se stalo též pět barevných displejů). Díky instalaci motorů typu WZ-8C je tento derivát francouzského stroje SA565 Panther (pokročilá modifikace Dauphinu II) na rozdíl od svého předchůdce v podobě typu H410A, jehož pohon zase zajišťují jednotky WZ-9A, schopen operovat i v oblastech s velkou nadmořskou výškou nebo vysokou teplotou vzduchu. Kromě toho vykazuje vyšší vzletovou hmotností (4 250 kg na místo 4 100 kg) a větší nosností (2 090 kg na místo 1 900 kg). Prototyp vrtulníku H425 poprvé vzlétl v prosinci roku 2003. Široká veřejnost se přitom mohla s tímto strojem poprvé seznámit v roce 2005. Produkci vrtulníku typu H425 zajišťuje, stejně jako v případě modelu H410A, společnost Hafei Aviation Industry. Přestože jde o civilní stroj, od roku 2010 jej provozuje též PLAAF. Mezitím, v červnu roku 2007, byly dva exempláře vojenského H425 vyvezeny do Laosu. V prosinci roku 2008 se flotila těchto strojů ve stavu vzdušných sil Laosu rozrostla o další dva exempláře. Vrtulník typu H425 si přitom objednaly též vzdušné síly Zambie (7 ks), Kambodži (12 ks), Bolivie (6 ks) a Kamerunu (3 ks). Zatímco vzdušné síly Zambie své první 4 vrtulníky typu H425 převzaly v červnu roku 2012, do Kambodži první dva tyto stroje dorazily v dubnu roku 2013. Zbylých 10 objednaných H425 bylo dodáno v srpnu toho samého roku. Mezitím, na počátku roku 2012, byly nejméně dva vrtulníky typu H425 vyvezeny do Namibie. Tomu v září roku 2015 následovala dodávka čtyř těchto strojů do Ghany. 

Z-9WA – pokročilá modifikace útočného vrtulníku Z-9W s instalací silnějších pohonných jednotek typu WZ-8C (kopie francouzského typu Turboméca Arriel 2C) s max. výkonem po 860 hp, výrazně protaženým a horizontálně zploštělým „čumákem“ přídě trupu s instalací otočného kulovitého pouzdra elektro-optického zaměřovače typu YY-1 (?) vespod (v této souvislosti ze stropu pilotní kabiny zmizelo otočné válcovité pouzdro), novými zbraňovými závěsníky s větší nosností na bocích trupu, instalací obranného komplexu, který se sestává z výstražného RL systému (drobné polokapkovité kryty umístěné na bocích zádě trupu přímo za šachtami hlavního podvozku) a výmetnic klamných cílů (ty se nacházejí na bocích trupu v oblasti za pomocným křídlem), silnější pancéřovou ochranu kabiny posádky a novým přístrojovým vybavením v pilotní kabině (jeho součástí jsou i tři multifunkční displeje – jeden malý a dva velké). Instalace nových zbraňových závěsníků, na které lze nyní kromě neřízené munice umístit až osm PTŘS typu HJ-8, osm PLŘS typu PL-90 nebo jedenáct PLŘS typu FN-6, si přitom vyžádala se zcela vzdát posledního, třetího, páru bočních přístupových dveří. Kromě toho se tento model od svého předchůdce odlišuje instalací ploutvovité antény datalinku v ose břicha ocasního nosníku v oblasti před VOP a v ose hřbetu trupu v oblasti přímo za výtokovými trubicemi pohonných jednotek a nosníku s měřičem letových údajů na pravoboku pilotní kabiny. Bojový speciál Z-9WA je na rozdíl od svého předchůdce v podobě typu Z-9W schopen operovat i v noci a za ztížených meteorologických podmínek. Z-9WA přitom vznikl jako přechodový typ mezi výše uvedeným modelem Z-9W a prvními specializovanými útočnými vrtulníky čínské konstrukce typu Z-10 a Z-19. Vývoj bojového speciálu Z-9WA byl zahájen v roce 2000. U bojových útvarů PLA se přitom nachází od počátku roku 2005.

Z-9WZ – pokročilá modifikace bitevního vrtulníku Z-9WA s modifikovaným zaměřovacím systémem (jeho součástí nyní je i laserový dálkoměr/značkovač cílů) a rozšířenou škálou podvěsné výzbroje o PTŘS typu KD-9 s poloaktivním laserovým navedením. První exemplář vrtulníku Z-9WZ poprvé vzlétl dne 29. prosince 2004. Provozovatelem tohoto modelu se stalo v roce 2007 PLAAF. Některé sériové Z-9WZ byly přitom uzpůsobeny pro pátrací a záchranné operace. Součástí jejich vybavení se stal vyhledávací světlomet spolu s reproduktorem. Instalace zmíněného zařízení se přitom nachází pod konci pomocného křídla (na místo podvěsné výzbroje).

Z-9ZH – modifikace bitevního vrtulníku Z-9WZ v provedení pro pátrací a záchranné operace používaná jednotkami PLAAF s domovskou základnou v Hong Kongu.

Z-9EC – exportní modifikace palubního vrtulníku Z-9C. Prvním provozovatelem vrtulníku Z-9EC, který se vyznačuje instalací antén výstražného RL systému na bocích špice trupu, se stal Pákistán. Zmíněný zákazník převzal v letech 2009 až 2010 celkem šest těchto strojů. Pákistánci přitom vrtulníky typu Z-9EC používají pro podporu fregat typu F-22P. V červnu roku 2013 bylo zveřejněno, že si dva tyto stroje objednal též Bangladéš. Měsíc nato byl oznámen též podpis kontraktu na osm sériových Z-9EC s Venezuelou.

Z-9WE – exportní modifikace bitevního vrtulníku Z-9WZ v provedení pro pátrací a záchranné operace. Prvním provozovatelem tohoto modelu se stala Keňa. Zmíněný zákazník přitom v roce 2010 převzal celkem čtyři sériové Z-9WE. Další dva tyto stroje byly dodány v roce 2013. V roce 2014 byly čtyři bitevní speciály typu Z-9WE vyvezeny do Kamerunu. Provozovatelem shodného počtu těchto strojů se stala též Ghana.

Z-9D – speciální modifikace palubního vrtulníku typu Z-9C určená pro vyhledávání a ničení lehkých hladinových plavidel (s výtlakem do 1 000 t) za pomoci řízených střel. Tento model se nachází ve výzbroji PLANAF nejméně od srpna roku 2012. viz. samostatný text

Z-9S – speciální modifikace palubního vrtulníku typu Z-9D určená pro pátrací a záchrannou činnost na moři. Pátrací Z-9S postrádá instalaci nosníků se zbraňovými závěsníky. Součástí vybavení tohoto modelu se stal elektro-optický pozorovací systém, pátrací světlomet a palubní jeřáb. Zatímco instalace otočného pouzdra elektro-optického pozorovacího systému se nachází po pravoboku, pátrací světlomet je uchycen k levoboku špice trupu, v oblasti za krytem antény radiolokátoru. Instalace palubního jeřábu se zase nachází nad pravými zadními dveřmi kabiny. Pátrací Z-9S vznikl nejméně ve dvou exemplářích (370 a 371). Ty přitom operují z paluby první letadlové lodě PLAN Liaoning (CV-16).

Vyrobeno: více jak 200 sériových strojů

Uživatelé: Bolivie (v září roku 2014 dodáno 6 ks modelu H425), ČLR, Ghana (v roce ? dodány 4 ks modelu Z-9WE, v září roku 2015 dodány 4 ks modelu H425), Kambodža (mezi dubnem a srpnem roku 2013 dodáno 12 ks modelu H425, 6 ve víceúčelovém, 4 v ozbrojeném a 2 ve VIP dopravním provedení), Kmerun (v roce 2014 dodány 4 ks modelu Z-9WE), Keňa (v letech 2010 až 2013 dodáno 6 ks modelu Z-9WE), Laos (mezi červnem roku 2007 a prosincem roku 2008 dodány 4 ks modelu H425), Mali (v červnu roku 2000 dodány 2 ks modelu Z-9A v ozbrojeném provedení), Mauretánie (v roce 2003 dodány 2 ks modelu Z-9A), Namibie (na počátku roku 2012 dodány 2 ks modelu H425), Pákistán (v letech 2009 až 2010 dodáno 6 ks modelu Z-9EC) a Zambie (od června roku 2012 dodáno 7 ks modelu H425)

 

 Z-9A

 

Posádka:    jeden nebo dva piloti

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Zhuzhou WZ-8 (kopie francouzského typu Turboméca Arriel-1C2) s max. výkonem po 710 hp

Kapacita:    8 plně vyzbrojených vojáků nebo náklad do celkové hmotnosti 1 900 kg, přepravovaný v nákladové kabině, nebo náklad do celkové hmotnosti 1 600 kg, přepravovaný ve vnějším závěsu pod trupem

Výzbroj:     žádná

 

 

TTD:     
Ø nosného rotoru:  11,93 m
Ø ocasního rotoru: 1,10 m
Celková délka: 13,46 m
Délka trupu:   11,44 m
Výška: 4,01 m
Prázdná hmotnost: 1 975 kg
Max. vzletová hmotnost: 3 850 kg
Max. rychlost: 260 km/h
Praktický dostup:   4 500 m
Max. dolet s PTB:    1 000 km

 

 

 

Z-9B

 

Posádka:    jeden nebo dva piloti

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Zhuzhou WZ-8A (modifikace francouzského typu Turboméca Arriel-1C2) s max. výkonem po 740 hp

Kapacita:    8 plně vyzbrojených vojáků nebo náklad do celkové hmotnosti 1 900 kg, přepravovaný v nákladové kabině, nebo náklad do celkové hmotnosti 1 600 kg, přepravovaný ve vnějším závěsu pod trupem

Výzbroj:     žádná

 

 

TTD:  
Ø nosného rotoru: 11,93 m
Ø ocasního rotoru: ?
Celková délka: 13,46 m
Délka trupu: 11,44 m
Výška: 4,01 m
Prázdná hmotnost: 2 050 kg
Max. vzletová hmotnost: 4 100 kg
Max. rychlost: 260 km/h
Praktický dostup: 4 500 m
Max. dolet s PTB: 1 000 km

 

 

Z-9WA

 

Posádka:    dva piloti

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Zhuzhou WZ-8C (kopie francouzského typu Turboméca Arriel 2C) s max. výkonem po 860 hp

Vybavení:   - zaměřovací: TV/IČ zaměřovač typu YY-1 (?), umístěný v kulovitém pouzdru nacházejícím se pod špicí přídě trupu

                  - obranné: výstražný RL systém a výmetnice klamných cílů

Výzbroj:     podvěsná výzbroj, přepravovaná na dvou bočních trupových závěsnících - PTŘS typu HJ-8 (max. 8 ks), PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-90 (max. 8 ks) a FN-6 (max. 11 ks), raketové bloky s neřízenými raketami ráže 57 mm či 90 mm (max. 2 ks) nebo kontejnery s 12,7 mm kulomety či 23 mm kanóny (max. 2 ks)

 

 

TTD:  
Ø nosného rotoru: 11,93 m
Ø ocasního rotoru: ?
Celková délka: 13,46 m
Délka trupu: 11,44 m
Výška: 4,01 m
Prázdná hmotnost: 2 050 kg
Max. vzletová hmotnost: 4 100 kg
Max. rychlost: 280 km/h
Praktický dostup: 4 220 m
Max. dolet: 664 km

 

 

 

H410

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Zhuzhou WZ-8A (modifikace francouzského typu Turboméca Arriel-1C2) s max. výkonem po 740 hp

Kapacita:    13 osob nebo náklad do celkové hmotnosti 1 900 kg, přepravovaný v nákladové kabině, nebo náklad do celkové hmotnosti 1 600 kg, přepravovaný ve vnějším závěsu pod trupem

Výzbroj:     žádná

 

 

 

TTD:  
Ø nosného rotoru: 11,93 m
Ø ocasního rotoru: ?
Celková délka: 13,46 m
Délka trupu: 11,44 m
Výška: 4,01 m
Prázdná hmotnost: 2 050 kg
Max. vzletová hmotnost: 4 100 kg
Max. rychlost: 280 km/h
Praktický dostup: 4 570 m
Max. dolet s PTB: 860 km

 

 

 

 

H425

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Zhuzhou WZ-8C (kopie francouzského typu Turboméca Arriel 2C) s max. výkonem po 860 hp

Kapacita:    13 osob nebo náklad do celkové hmotnosti 2 090 kg, přepravovaný v nákladové kabině, nebo náklad do celkové hmotnosti 1 600 kg, přepravovaný ve vnějším závěsu pod trupem

Výzbroj:     žádná

 

 

 

 

TTD:  
Ø nosného rotoru: 11,93 m
Ø ocasního rotoru: ?
Celková délka: ?
Délka trupu: 12,00 m
Výška: 4,01 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 4 250 kg
Max. rychlost: 280 km/h
Praktický dostup: 6 000 m
Max. dolet s PTB: 800 km

 

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 4.1.2017