Harbin Z-5 (‘Hound’)

Typ:  středně těžký transportní vrtulník uzpůsobený pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i noci (na základě licence vyráběná kopie sovětského stroje Mil Mi-4)

Určení:  doprava osob, přeprava nákladu, shoz výsadku, přímá palebná podpora pozemních jednotek, odsun raněných, pátrací a záchranná činnost, hlídková činnost a kultivace zemědělských ploch

Historie:  Prvním vzdušným prostředkem s rotující nosnou plochou, jenž se dočkal sériové výroby na území ČLR, se stal středně těžký transportní vrtulník s pístovým pohonem typu Mi-4 (Hound A) z dílny sovětské OKB M.L. Mila. K podpisu mezistátní smlouvy, která čínskému závodu v Harbinu zajistila licenční oprávnění na produkci zmíněného vrtulníku a jeho pohonné jednotky v podobě pístového motoru typu AŠ-82V, přitom došlo v roce 1956. Kompletní výrobní podklady Sověti čínské straně předali v únoru 1958. Protože se kompletace prvního exempláře čínského Mi-4 v prostorách Harbinského závodu rozeběhla ještě předtím, od vzletové dráhy se tento stroj poprvé odlepil již dne 14. prosince 1958. Konstrukční certifikát přitom čínský Mi-4 obdržel v prosinci 1959. Protože bylo zavádění vrtulníku typu Mi-4 do výrobního programu Harbinského závodu v důsledku politiky „Velkého skoku“ Mao Ce-tunga, která počítala s razantním zvyšováním kvantity ve výrobě (na úkor kvality), přehnaně uspěchané, výrobní linka tohoto stroje musela být pro absolutně nevyhovující výrobní kvalitu již v roce 1960 zcela uzavřena. Veškeré původně použité výrobní přípravky musely být proto následně nahrazeny nově zhotoveným výrobním zařízením. Přestože se nové výrobní podklady podařilo dokončit již v březnu roku 1961, první exemplář vrtulníku typu Mi-4, který byl v Harbinu zkompletován na nové výrobní lince dle nových postupů, poprvé vzlétl až dne 20. srpna 1963. Plná produkce přitom obdržela oficiální zelenou dne 21. září téhož roku, tedy po celých pěti letech od vzletu prvního prototypu. Rok nato se pro vrtulníky typu Mi-4 čínské výroby začalo používat služební označení Z-5. Zatímco vrtulníky typu Z-5 z prvních výrobních sérií byly v postatě přesnou kopií sovětského modelu Mi-4, do konstrukce pozdějších sériových strojů byly vneseny některé změny. Tou nejvíce zásadní se přitom stala instalace celokovového nosného rotoru na místo rotoru se smíšenou konstrukcí, kterou tvořil nosník z ocelové trubky a dřevěný potah. Zajištění dřeva vhodného pro výrobu potahu nosného rotoru bylo totiž v domácích podmínkách nanejvýš komplikované. První vrtulník typu Z-5 v provedení s celokovovým rotorem se přitom od země poprvé odpoutal dne 22. června 1966. Přestože tento stroj již době, kdy byl zaveden do sériové výroby, představoval morálně zastaralou techniku, ve výrobním programu Harbinského závodu se nakonec udržel až do roku 1979. Do té doby výrobní halu zmíněného podniku opustilo celkem 545 těchto strojů. 437 z nich přitom odpovídalo vojenské transportní modifikaci, útočné modifikaci pro přímou palebnou podporu pozemních jednotek s instalací závěsníků pro raketnice na bocích trupu nebo speciální modifikaci pro pokládání padáčkových protitankových min (tento model lze od předchozích dvou verzí rozpoznat díky absenci podtrupové střelecké gondoly). Dalších 85 vrtulníků typu Z-5 bylo postaveno v neozbrojené civilní dopravní modifikaci známé jako Xuangfeng, která se vyznačovala absencí břišní gondoly, nebo speciální salónní modifikaci pro dopravu VIP osob. Tento model přitom obdržel luxusně zařízenou kabinu s rozměrnými hranatými bočními okny na místo malých kulatých. Do celkového počtu vyrobených exemplářů vrtulníku typu Z-5 je však nutné ještě započítat sedm zemědělských speciálů s rozprašovačem chemikálií, třináct speciálů pro pátrací a záchrannou činnost s rozšířenou zásobou paliva a dva hlídkové stroje s nestandardní instalací antén. Protože se ČLR již od 60. let nemohla spoléhat na dodávky techniky z SSSR, neboť k tomuto svému někdejšímu spojenci zaujala nepřátelský postoj, a domácí vývoj na poli vzdušných prostředků s rotující nosnou plochou nepřinášel uspokojivé výsledky (neúspěšné programy Z-6 a Z-7), přičemž zavádění kopie francouzského námořního transportního vrtulníku typu Super Frélon pod označením Z-8 do výrobního programu závodu v Changhe se díky nedostatečnému financování neúnosně zatahovalo, všechny ozbrojené složky tohoto komunistického státu, včetně civilního sektoru, se musely na poněkud archaické stroje řady Z-5 plně spoléhat prakticky i po celá 80. léta. Teprve až v průběhu 80. a 90. let všechny vrtulníky řady Z-5 zcela nahradily modernější stroje řady Z-9 (licenční kopie francouzského typu Dauphin II). Zavedení vrtulníku typu Dauphin II do výrobního programu Harbinského závodu by ale nebylo vůbec možné, kdyby mezitím nedošlo k výraznému oteplení politických vztahů ČLR se západem.

Verze:  -

Vyrobeno:  545 sériových strojů

Uživatelé:  Albánie (37 ks) a ČLR

 

 

Posádka:    dva piloti a pozorovatel/střelec

Pohon:       jeden pístový motor typu Harbin HS-7 (licenční kopie sovětského typu Švecov AŠ-82V) s max. výkonem 1 700 hp

Kapacita:    14 osob nebo náklad do celkové hmotnosti 1 550 kg, přepravovaný v nákladové kabině, nebo náklad do celkové hmotnosti 1 300 kg, přepravovaný ve vnějším závěsu pod trupem

Výzbroj:      jeden pohyblivý 12,7 mm kulomet, instalovaný ve střelišti umístěným v přední části břišní trupové gondoly, a dva raketové bloky, přepravované na bočních trupových závěsnících

 

 

TTD:     
Ø nosného rotoru:  21,00 m
Ø ocasního rotoru: 3,60 m
Celková délka: 25,02 m
Délka trupu:   16,79 m
Výška: 4,40 m
Prázdná hmotnost: 5 270 kg
Max. vzletová hmotnost: 7 600 kg
Max. rychlost: 210 km/h
Praktický dostup:   5 500 m
Max. dolet se 2 PTB:    780 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 19.7.2012