Changhe Z-18 White Heron (Avicopter AC313)

Typ:  středně těžký víceúčelový vrtulník uzpůsobený pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci; vývojový derivát palubního obojživelného vrtulníku typu Z-8 (kopie francouzského typu SA321Ja Super Frélon)

Určení:  přeprava osob a nákladu, pátrací a záchranná činnost, pobřežní hlídková činnost a přeprava raněných

Odlišnosti modelu AC313 od vrulníku Z-8:

- nová konstrukce přední části trupu s dvoumístnou pilotní kabinou. Přední část trupu tohoto modelu má robustnější profil.

- nová konstrukce břicha trupu s plochým profilem. Naproti tomu břicho trupu modelu Z-8 má člunovitý tvar.

- větší počet postranních okének s odlišným tvarem. Zasklení nákladové kabiny tohoto modelu se sestává z šesti párů okének s tvarem na výšku postaveného obdélníku a jednoho páru kulatých okének. Naproti tomu na bocích nákladové kabiny modelu Z-8 se nacházejí tři páry okének s tvarem naležato postaveného obdélníku a jeden pár kulatých okének. Zatímco obě kulatá okénka jsou součástí nouzového výstupu, pravé přední obdélníkové okénko je řešeno jako odsuvné, levé přední obdélníkové okénko má výrazně větší rozměry a je vetknuto do přístupových dveří.

- instalace nových horizontálních nosných pylonů hlavního podvozku. Zmíněné pylony mají robustnějším profil. Kromě toho postrádají instalaci koncových vyrovnávacích plováků a trubkových vzpěr.

- modifikovaná vnitřní konstrukce draku. Některé konstrukční celky draku tohoto modelu jsou zhotoveny z kompozitních materiálů. Kompozitní materiály se na celkové hmotnosti draku tohoto modelu podílejí z cca 50-ti %. To sebou přineslo redukci hmotnosti.

- instalace silnějších 1 877 hp motorů typu PT6B-67A kanadské výroby na místo 1 190 hp čínských motorů typu WZ-6 (kopie francouzského typu Tuboméca IIIC) uvnitř hřbetní nástavby nové konstrukce

- instalace nových rotorových listů s kompozitní konstrukcí

- instalace nové avioniky

- nový interiér kokpitu. Piloti tohoto modelu mají k dispozici nárazuvzdorné sedačky značky Fisher a pětici barevných multifunkčních displejů (MFD).

Historie:  Středně těžký víceúčelový vrtulník typu AC313 představuje přímou reakci společnosti Avicopter na vzrůstající zájem o velkokapacitní nákladní vrtulníky na domácím trhu. Přestože dle tvrzení výrobce jde o stroj kvalitativně nové konstrukce, ve skutečnosti se jedná o derivát francouzského vojenského námořního vrtulníku typu SA321Ja Super Frélon, který je v ČLR vyráběn, pod označením Z-8, závodem společnosti CHAIC (Changhe Aircraft Industries Group) z Changhe pro potřeby PLANAF a PLAAF, s výrazně modifikovanou konstrukcí draku, novými motory a novou avionikou. Protože je vrtulník typu AC313 schopen působit i ze vzletových a přistávacích ploch, které se nacházejí v nadmořské výšce až 4 500 m, na rozdíl od všech předchozích vzdušných prostředků s rotující nosnou plochou čínské výroby může operovat i ve vysokohorských oblastech Tibetu. Kromě toho jde zatím o největší vrtulník a nejvýkonnější vrtulník, který kdy byl vyráběn na území ČLR. První prototyp vrtulníku typu AC313 se do oblak poprvé vydal dne 18. března 2010 z VPD letiště Lumeng nacházejícího se v Jingdezhenu a svůj veřejný debut si odbyl na Airshow China 2010, která se konala v listopadu toho samého roku z Zhuhai. Součástí zkoušek prototypu vrtulníku typu AC313 se staly též testy zaměřené na prověření způsobilosti pro činnosti o chladných polárních oblastech (s teplotou až -46°C). V průběhu zkušebního programu tento stroj ustanovil rychlostní rekord 336 km/h. Typový certifikát vrtulník typu AC313 obdržel dne 4. ledna 2012. Provozní zkoušky tohoto stroje se podařilo úspěšně završit v prosinci roku 2013. Provozovatelem prvních pěti sériových AC313 se stala společnost Flying Dragon Special Aviation z Harbinu. Do budoucna společnost Avicopter plánuje tento stroj certifikovat a nabízet též v Evropě a USA. Na mezinárodním trhu bude přitom vrtulník typu AC313 představovat přímou konkurenci evropskému typu Agusta-Westland 101, ruskému typu Mi-38 a americkému typu Sikorsky S-92. Vrtulník typu AC313 si ale našel též cestu k ozbrojeným složkám ČLR. Vojenský AC313 nese označení Z-18 a je provozován PLAAF a PLANAF.

Verze:

AC313 – první sériově vyráběná modifikace vrtulníku typu AC313 určená pro civilní sektor. První prototyp tohoto modelu se do oblak poprvé vydal dne 18. března 2010.

Z-18 White Heron – vojenská dopravní modifikace vrtulníku typu AC313 určená k přepravě osob mezi pobřežními základnami a palubami hladinových plavidel. Od civilního AC313 se tento model odlišuje zejména instalací modifikovaných motorů typu WZ-6C čínské výroby na místo motorů typu PT6B-67A kanadské výroby, vojenské avioniky a štíhlejších trubkovými vzpěrami vyztužených pylonů (nosníků hlavního podvozku) s plováky identické konstrukce jako u vrtulníku typu Z-8 na bocích trupu. Vrtulník typu Z-18 je používán PLANAF v počtu nejméně dvou exemplářů (bílá 380 a 381?) k přepravě osob mezi pobřežím a letadlovou lodí Liaoning (CV-16), první čínskou letadlovou lodí vzniklou dostavbou nedokončené sovětské letadlové lodě Varjag. Zmíněné stroje se vyznačují instalací nevelkého náprstkovitého krytu povětrnostního radiolokátoru na špici a otočného kulovitého pouzdra elektro-optického pozorovacího systému pod špicí trupu.

Z-18J Bat – speciální modifikace vrtulníku typu Z-18 zastávající roli vzdušného stanoviště řízení a včasné výstrahy (AWACS). Existence tohoto modelu je známa od roku 2009. Speciál typu Z-18J vznikl nejméně ve dvou exemplářích. Ten druhý přitom operuje z paluby letadlové lodě Liaoning (CV-16). viz. samostatný text

Z-18F Sea Eagle – speciální modifikace vrtulníku typu Z-18 určená pro protiponorkový boj (ASW). Tento model byl postaven nejméně ve dvou prototypech. Existence prvního z nich je přitom známa od února roku 2014. viz. samostatný text

Z-18A – armádní transportní modifikace palubního vrtulníku typu Z-18. Od námořního modelu Z-18 se tento model odlišuje instalací válcovitého krytu antény satelitního komunikačního systému (SATCOM) na hřbetu ocasního nosníku, přímo za hřbetní nástavbou, a nevelkého kopulovitého krytu antény radiolokátoru, který slouží k sledování terénu při letu v malých výškách, na břichu modifikované špice trupu na místo kulovitého pouzdra elektro-optického pozorovacího systému. Špice trupu vrtulníku typu Z-18A má přitom větší délku a obdobný tvar jako špice trupu vrtulníku typu Mi-171E. Tento model je testován od roku 2014 Armádou ve vysokohorských oblastech Tibetu. Vrtulník typu Z-18A zřejmě v blízké budoucnosti nahradí armádní vrtulníky typu Z-8A/B.

Z-18S (?) – speciální modifikace palubního vrtulníku typu Z-18 pro pátrací a záchrannou činnost na moři (SAR). Tento model se vyznačuje instalací jeřábu na pravoboku trupu, přímo u vstupních dveří, a menším počtem postranních okének. Existence tohoto speciálu je známa od září roku 2016.

Vyrobeno:  nejméně jeden prototyp a nejméně pět sériových exemplářů modelu AC313, nejméně dva exempláře modelu Z-18, nejméně dva exempláře modelu Z-18J, nejméně dva exempláře modelu Z-18F, nejméně jeden exemplář modelu Z-18A a nejméně jeden exemplář modelu Z-18S(?)

Uživatelé:  ČLR (Flying Dragon Special Aviation, PLAAF a PLANAF)

 

AC313

 

Posádka:    dva piloti

Pohon:       tři turbohřídelové motory typu Pratt & Whitney Canada PT6B-67A kanadské výroby s max. výkonem po 1 877 hp

Kapacita:   27 osob, 15 ležících raněných s jedním ošetřovatelem nebo náklad do celkové hmotnosti 4 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s objemem 23,5 m3 a výškou 1,83 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 5 000 kg, přepravovaný ve vnějším podvěsu

 

 

TTD:     
Ø nosného rotoru:  18,90 m
Ø ocasního rotoru: 4,00 m
Celková délka: 23,05 m
Délka trupu:   ?
Výška: 6,74 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 13 800 kg
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   6 000 m
Max. dolet bez/se 3 PTB: 900/1 400 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 2.1.2017