Sichuan Lantian Mi-171C (‘Hip’)

Typ:  středně těžký víceúčelový vrtulník uzpůsobený pro činnost za všech meteorologických podmínek ve dne i noci (licenčně vyráběná kopie ruského typu Mil Mi-171)

Určení:  přeprava nákladu a osob, přeprava a shoz výsadku, odsun raněných a přímá palebná podpora pozemních jednotek

Historie: Protože embargo ze strany západních zemí, které představovalo přímou reakci na krvavé potlačení lidového povstání na Tiananmenském náměstí, k němuž došlo v červnu roku 1989, zastavilo dodávky dvoumotorových středně těžkých transportních vrtulníků s turbohřídelovým pohonem typu Sikorsky S-70C-2 do ČLR po předání pouhých 24-ti exemplářů (ty Číňané převzali v roce 1985), na počátku 90. let se výsadkové letky PLA musely stále plně spoléhat zejména na početnou flotilu jednomotorových středně těžkých pístových vrtulníků typu Z-5 (závodem z Harbinu vyráběná licenční kopie sovětského typu Mil Mi-4 Hound z 50. let). Tyto vrtulníky tehdy již představovaly beznadějně morálně i technicky zastaralou techniku. Zatímco modernější lehčí stroje řady Z-9 (licenční kopie francouzského typu Aérospatiale Dauphin II) byly díky malé přepravní kapacitě, která činila pouhých osm plně vyzbrojených vojáků, pro výsadkové operace zcela nevhodné, produkce těžších námořních vrtulníků řady Z-8 (kopie francouzského typu Aérospatiale Super Frélon) teprve tehdy s velkými těžkostmi nabíhala. V roce 1991 proto PLA zakoupila celkem 24 středně těžkých transportních vrtulníků typu Mil Mi-17 (Hip H) ruské výroby. Realizace zmíněného kontraktu by ale nebyla vůbec možná, kdyby v roce 1991 nedošlo k rozpadu znepřáteleného SSSR. Jelikož se dvoumotorové Mi-17 (Hip H) nanejvýš osvědčily, ještě v roce 1995 PLA zakoupilo dalších 35 těchto strojů v pokročilejší verzi Mi-171. Protože domácí typ Z-8A, který vznikl na bázi námořního Z-8, představoval úplné zklamání, v roce 2006 si PLA pořídilo další ruské vrtulníky typu Mi-171, tentokrát v povedení s kapotovaným „delfíním nosem“ alá Mi-17-V5 na místo proskleného tupého. Model Mi-17-V5, který se vyznačuje též instalací praktičtější jednodílné nájezdové rampy na místo dvoudílných směrem do stran se rozevírajících vrat, se nakonec na inventáři PLA objevil též. V letech 2001 až 2007 totiž PLA převzalo přes 60 těchto strojů. 25 z nich bylo navíc dodáno, v letech 2003 až 2004, v modifikaci Mi-17-V7, která byla uzpůsobena pro činnost ve vysokohorských oblastech Tibetu. V roce 2006 PLA uzavřelo kontrakt na dalších 88 vrtulníků řady Mi-171. Ten samý roc došlo též k podpisu objednávky na 24 těchto vrtulníků v civilní verzi (22 v transportním a 2 ve VIP provedení). Poslední z nich byl přitom dodán v dubnu roku 2007. Tomu v prosinci 2009 následoval podpis kontraktu na dalších 32 těchto strojů ve verzi Mi-171E pro potřeby ministerstva obrany. Dodávky v rámci tohoto kontraktu se rozeběhly na podzim roku 2010. Poslední Mi-171E byl přitom dodán v srpnu 2011. Objednávka na dalších 52 sériových Mi-171E (s termínem dodání do roku 2014) následovala v srpnu roku 2012. Protože byla čínská poptávka po vrtulnících řady Mi-17 nad možnosti ruského průmyslu, v březnu 2007 došlo k podpisu mezistátní smlouvy ČLR s Ruskem, která čínskému podniku Sichuan Lantian Helicopter Company zajistila oprávnění na kompletaci vrtulníků této řady (ve verzi Mi-171, Mi-17-V5 a Mi-17-V7) z konstrukčních sestav dodávaných ruským závodem UUAP z Ulan-Ude. Zmíněný čínský podnik přitom vznikl na bázi vojenského opravárenského závodu č.5701, který se nacházel v Chengdu. Protože se Rusové chtěli pojistit proti produkci nad rámec licenční smlouvy a též i proti případnému exportu, ponechali si výrobní „know-how“ na všechny složité systémy těchto strojů, jakým je např. reduktor nebo turbohřídelový motor typu TV3-117. Číňané totiž měli v úmyslu vrtulníky řady Mi-17 vyvézt do Pákistánu a některých afrických zemí, což by díky nižší ceně čínských výrobků sebou přineslo škody pro ruský export. Protože se již zmíněný motor typu TV3-117 nepodařilo čínským inženýrům okopírovat ani po více jak 15-ti letech usilovného snažení, což produkci vrtulníků řady Mi-17 v Lantianu činilo zcela závislou na dodávkách z Ruska, Číňané později proti vůli Rusů navázali spolupráci s ukrajinskou společností Motor-Sič, která je jedním z hlavních dodavatelů konstrukčních celků těchto úspěšných pohonných jednotek. Mezitím čínský průmysl bez jakéhokoliv souhlasu Ruska zkopíroval provozní vybavení, které pak vyvezl do několika zemí provozujících vrtulníky řady Mi-17, včetně Pákistánu. Jako první a nakonec jako jediný se montáže na lince závodu Lantian dočkal model Mi-171. První exemplář čínského Mi-171, který vešel ve známost pod označením Mi-171C, se přitom od země poprvé odpoutal dne 4. prosince 2007. Dle původních plánů mělo do konce roku 2008 výrobní halu zmíněného podniku opustit celkem 20 licenčních Mi-171C. Druhá fáze pak počítala s kompletací dalších 60-ti těchto strojů. Nakonec ale na lince závodu Lantian vzniklo jen 40 sériových Mi-171C. V reakci na soustavné porušování licenční smlouvy totiž Rusové následně zcela zastavili dodávky konstrukčních sestav a o případné obnově výroby tohoto stroje na území ČLR se již nemínili dále bavit. První dva sériové Mi-171C byly přitom dne 16. prosince 2009 předány společnosti Quingdao Helicopter Aviation.

Verze:  -

Vyrobeno:  40 sériových strojů

Uživatelé:  pouze ČLR

 

Mi-171C

 

Posádka:    dva piloti a palubní mechanik

Pohon:       dva turbohřídelové motory typu Izotov TV3-117MT ruské výroby s max. výkonem po 1 950 hp

Kapacita:    20 až 26 výsadkářů, 12 ležících raněných nebo náklad do celkové hmotnosti 4 000 kg, přepravovaný uvnitř nákladové kabiny s rozměry 5,34 x 2,32 x 1,80 m, nebo náklad do celkové hmotnosti 3 000 kg, přepravovaný ve vnějším závěsu pod trupem

Výzbroj:      žádná

 

 

TTD:     
Ø nosného rotoru:  21,29 m
Ø ocasního rotoru: 3,91 m
Celková délka: 25,35 m
Délka trupu:   18,22 m
Výška: 4,75 m
Prázdná hmotnost: 7 240 kg
Max. vzletová hmotnost: 13 000 kg
Max. rychlost: 250 km/h
Praktický dostup:   6 000 m
Max. dolet:    610 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 9.11.2013