Xian KJ-2000 (‘Mainring’)

 

Typ:  speciální modifikace středně těžkého transportního letounu typu Il-76MD ruské výroby zastávající roli vzdušného stanoviště řízení a včasné výstrahy (AWACS)

Určení:  vyhledávání a sledování vzdušných cílů, vyhodnocování vzdušné situace, předávání získaných informací pozemním velitelstvím PVO v reálném čase a řízení činnosti stíhacích letounů

Odlišnosti od letounu Il-76MD:

- instalace radarového systému neznámého typu, který využívá anténu s pevnou fázovanou mřížkou a digitálně vychylovaným paprskem (AESA). Zmíněná anténa se sestává ze tří plošných modulů uspořádaných do tvaru trojúhelníku s úhlem hran 120° a vrcholem směrem dozadu. Pevný (nepohyblivý) kryt antény radarového systému tohoto stroje má podobu disku s plechovým „středem“ s tvarem trojúhelníku a dielektrickými „okraji“. Zmíněný kryt je uchycen ke hřbetu zadní partie trupu, v oblasti před SOP, za pomoci dvou vysokých pylonů s tvarem obdélníku, které při pohledu zepředu zaujímají vzájemné uspořádání ve tvaru obráceného písmene „V“.

- instalace pracovních konzol operátorů uvnitř bývalého nákladového prostoru

- absence zasklení kabiny navigátora, která se nachází v přední části trupu přímo za krytem povětrnostního radaru

- absence záďových nákladových vrat s nájezdovou rampou

- instalace polokapkovitého krytu antény družicové navigace a soustavy drobných břitových antén komunikačních systémů na hřbetu trupu v oblasti přímo před náběžnou hranou křídla

- instalace dvou hranatých kýlových stabilizačních ploch po stranách břicha ocasní části trupu (kompenzace zhoršené stability instalací rozměrného krytu antény radaru)

- instalace teleskopického trubicovitého nástavce pro doplňování paliva za letu v ose hřbetu přední části trupu v oblasti přímo před kabinou pilotů (úprava zavedená pouze do konstrukce prvního exempláře)

Historie:  Protože první válka v Perském zálivu, která se rozpoutala v roce 1991, poukázala na skutečnost, že se vojenské vzdušné operace v podmínkách moderního bojiště již prakticky vůbec neobejdou bez vzdušných stanovišť řízení a včasné výstrahy (AWACS), Čínské PLAAF krátce nato, v roce 1992, projevilo vážný zájem o ruský AWACS (rusky DRLO) letoun typu A-50 (Mainstay A). Jelikož Rusové nebyli ochotni uvolnit radiolokační komplex tohoto stroje v podobě typu Šmelj (Squash Dome) na export, do středu pozornosti Číňanů se následně dostal výkonný AWACS komplex typu Phalcon izraelské značky Elta Electronics (divize IAI), který je vystavěn na moderním radiolokátoru typu EL/M-205 Phalcon s anténou kategorie AESA. To následně dalo za vznik modelu A-50I („AI“), který nebyl ničím jiným, než modifikací letounu typu A-50 (Mainstay A) s instalací zmíněného izraelského AWACS komplexu na místo méně pokročilého ruského Šmelju (Squash Dome). Číňané totiž trvali na tom, aby se vzdušnou platformou Phalconu stal právě letoun typu Il-76MD (Candid B), ze kterého ruský typ A-50 (Mainstay A) vycházel. Britská nabídka v podobě radiolokačního AWACS komplexu typu Argus 2000 z dílny GEC-Marconi se naproti tomu setkala s odmítavým postojem. K podpisu příslušné smlouvy mezi ruskou společností TANTK G.M. Berjeva a izraelskou společností IAI o společném postupu při vývoji letounu typu A-50I došlo dne 17. června 1997 na 42. Pařížské Air Show. Tato smlouva se přitom stala historicky vůbec prvním zbrojním kontraktem mezi Ruskem a Izraelem. Zatímco Rusové se tímto zavázali dodáním speciálně upravených letounů typu Il-76MD s instalací krytu antény radaru, vlastní integraci jednotlivých komponent Phalconu měli zajistit Izraelci. Číňané si přitom objednali jeden letoun typu A-50I (s opcí na další čtyři). Původní projekt letounu A-50I počítal s instalací jednotlivých prvků anténní soustavy Phalconu v přídi trupu, v zádi trupu a na bocích přední části trupu alá izraelská AWACS modifikace amerického Boeingu 707-320C pro Chile. Později ale dostala přednost daleko praktičtější instalace všech prvků anténní soustavy Phalconu uvnitř pevného čočkovitého krytu připevněného za pomoci dvou vysokých pylonů ke hřbetu zadní části trupu. Kromě testů modelu v aerodynamickém tunelu institutu CAGI (Centrální Institut Aero- a Hydrodynamiky) stavbu prvního exempláře letounu A-50I předcházela též série statických a resonančních zkoušek. Pro ty byla přitom zhotovena část trupu letounu Il-76 s instalací čočkovitého krytu antény radaru. Při návrhu letounu A-50I navíc TANTK G.M. Berjeva vůbec poprvé použila počítačem podporované projektování (CAD). Díky tomu nebylo nutné se zaobírat poněkud časově náročnou stavbou technologické 1:1 makety. První (a zároveň jediný) exemplář letounu A-50I („AI“) vznikl konverzí sériového A-50 (Mainstay A) a od vzletové dráhy taganrogského letiště se poprvé odlepil dne 28. července 1999. Ještě než byl předán Izraelcům, kteří měli v rámci programu A-50I na starost instalaci jednotlivých komponent Phalconu, vykonal celkem patnáct zkušebních a sedm cvičných letů. Do izraelského Tel-Avivu, tento stroj dorazil dne 26. října toho samého roku. Krátce nato, v červenci roku 2000, ale Izrael pod tvrdým politickým tlakem ze strany USA od zmíněné smlouvy odstoupil. Američané totiž v letounu A-50I shledali hrozbu pro svého spojence v podobě Tchaj-wanu. Tímto krokem navíc chtěli zabránit tomu, aby komunistická ČLR získala moderní vzdušný AWACS systém, který disponuje prakticky srovnatelnými výkonnostními parametry se systémem typu E-3 Sentry USAF. Izraelci proto jediný prototyp letounu A-50I ještě předtím, než jej v tichosti předali přes ruského prostředníka Číňanům, zcela zbavili všech elektronických systémů, které stihly předtím nainstalovat. V ČLR pak tento stroj obdržel instalaci domácího AWACS systému s anténou kategorie AESA, který vznikl jako nouzové záložní řešení na půdě institutu č.14 z Nanjingu. Takto modifikovaný prototyp letounu A-50I přitom obdržel označení KJ-2000 (Mainring) a do oblak se poprvé vydal dne 11. listopadu 2003. Konverzí na speciál KJ-2000 následně v prostorách závodu z Xianu prošly ještě tři nákladní letouny typu Il-76MD, které byly speciálně za tímto účelem odebrány společnosti China United Airlines (komerční divize PLAAF). Tyto tři stroje lze přitom od toho prvního snadno rozpoznat díky absenci tankovacího nástavce a menší délce hřbetního krytu antény satelitního komunikačního systému. PLAAF všechny čtyři exempláře speciálu KJ-2000 převzalo v letech 2005 až 2007. Jejich domovská základna se přitom nachází v provincii Jiangsu. Pořízení dalších speciálů typu KJ-2000 je ale zcela závislé na dodávkách letounů typu Il-76MD ze zahraničí. Číňané totiž mají nyní k dispozici velmi omezený počet těchto transportních strojů.

Verze:

KJ-2000 (Mainring) – základní výše popsaná modifikace letounu typu KJ-2000 (Mainring) zastávající roli vzdušného stanoviště řízení a včasné výstrahy (AWACS). První ze čtyř exemplářů tohoto modelu se do oblak poprvé vydal dne 11. listopadu 2003.

KJ-2000 (vzdušná zkušebna) – speciální modifikace letounu typu KJ-2000 (Mainring) zastávající roli vzdušné zkušebny nových leteckých motorů. Testovaný motor se u tohoto modelu umisťuje, obdobně jako u ruských letounů řady Il-76LL, na levý vnitřní závěsník. Nákladový prostor tohoto stroje pak ukrývá testovací a záznamovou aparaturu a pracoviště zkušebních techniků. Od typu KJ-2000 (Mainring) se ale tento model odlišuje též absencí čočkovitého krytu antény radiolokačního systému AWACS. Naproti tomu hřbetní polokapkovitý dielektrický kryt antény satelitního komunikačního systému nacházející se před křídlem, oba nosníky hřbetního krytu antény a obě kýlovky zůstaly u tohoto modelu zachovány. Takto byl upraven první exemplář letounu typu KJ-2000 (Mainring), který vznikl konverzí letounu typu A-50I. Jeho existence je přitom známa od ledna roku 2015. Provozovatelem tohoto stroje, který nyní zastává roli vzdušné zkušebny dvouproudového motoru typu WS-18, se stal institut CFTE (China Flight Test Estabilishment). Ten přitom přibližně od poloviny roku 2005 používá k testování nových motorů též obdobně upravený letoun typu 976 (Mainstay C) dodaný Ruskem.

Vyrobeno:  čtyři exempláře (zatímco jeden z nich vznikl konverzí jediného prototypu ruského letounu typu A-50I, základem zbylých tří se staly sériové Il-76MD ze stavu civilního dopravce China United Airlines)

Uživatelé:  pouze ČLR

 

 

 

Posádka:    pět členů letové posádky a cca 10 až 15 operátorů systému AWACS

Pohon:       čtyři dvouproudové motory typu Solovjov D-30KP-2 ruské výroby s max. tahem po 12 500 kp

Radar:        povětrnostní impulsní dopplerovký radiolokátor typu RLS-N Groza (jeho instalace se nachází uvnitř špice přední části trupu, přímo před kabinu navigátora), navigační impulsní dopplerovský radiolokátor typu RLS-P Kupol (jeho instalace je umístěna uvnitř polokapkovitého krytu nacházejícího se na břiše příďové partie trupu, přímo pod kabinou navigátora) a radiolokátor systému AWACS s elektronickým formováním a vychylováním paprsků (AESA) neznámého typu (jeho instalace se nachází uvnitř pevného čočkovitého radomu uchyceného za pomoci dvou pylonů ke hřbetu zadní části trupu v oblasti za odtokovou hranou křídla). Zmíněný AWACS systém disponuje dálkovým dosahem okolo 400 km a údajně je schopen sledovat 60 až 100 vzdušných cílů najednou.

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 50,50 m 
Délka:   46,59 m
Výška: 14,76 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 195 000 kg
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   cca 10 000 m
Max. dolet:    cca 5 000 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 6.2.2016