Shenyang JZ-6 / FR-6 (‘Farmer’)

Typ:  taktická průzkumná modifikace denního frontového stíhacího letounu typu J-6Bing

Určení:  zjišťování pozice vojsk, inženýrsko-technických konstrukcí a hladinových cílů, hrubé vzdušné mapování a vyhledávaní ploch vhodných pro shoz výsadku

Odlišnosti od letounu J-6Bing:

- instalace vyměnitelné lafety s jedním fotoaparátem pro kolmé snímkování a čtyřmi fotoaparáty pro šikmé snímkování v přední části trupu, přímo za šachtou příďového podvozku – v této souvislosti se v ose břicha trupu, přímo za šachtou příďového podvozku, objevil nevelký vystouplý plochý hranatý kryt (ten ukrývá fotoaparát pro kolmé snímkování) se dvěma páry průzorů (za nimi se nachází instalace fotoaparátů pro šikmé snímkování) po stranách (zatímco přední pár těchto průzorů má kulatý průřez, průřez toho zadního má tvar obdélníku)

- absence příďového kanónu, z prostorových důvodů (oba křídlení kanóny naproti tomu zůstaly plně zachovány)

Historie:  Vzdušný průzkum byl pro PLAAF původně pouze sekundárním úkolem. Zpočátku PLAAF pro tento účel používalo nevelký počet speciálně upravených dálkových stíhacích letounů s pístovým pohonem typu La-11 (Fang) sovětské výroby. Na počátku 50. let byly pro potřeby vzdušného průzkumu upraveny též čtyři exempláře proudového MiGu-15 (Fagot). Svůj bojový křest v roli průzkumného stroje si přitom zmíněné letouny odbyly dne 2. listopadu 1951 na bojišti Korejské války. V letech 1954 až 1955 byly na průzkumné stroje přestavěny další stíhací letouny typu MiG-15 (Fagot) ze stavu PLAAF. Poté poslání těchto strojů převzaly obdobně modifikované stíhací letouny typu MiG-17 (Fresco) nebo J-5 (licenční MiG-17F Fresco C). Od roku 1956 PLAAF pro vzdušný průzkum používalo též speciálně upravené proudové frontové bombardéry typu Il-28 (Beagle). Protože pro nadzvukové stíhací letouny, které se začaly na inventáři vzdušných sil ostatních velmocí objevovat již od druhé poloviny 50. let, tyto podzvukové stroje představovaly příliš snadný cíl, v polovině 60. let byl čínský průmysl pověřen vývojem specializované průzkumné modifikace nadzvukového stíhače typu J-6. Tento tehdy nejvýkonnější stíhací letoun PLAAF přitom nebyl ničím jiným, než licenční kopií sovětského MiGu-19S (Farmer D), a jeho produkcí se zabýval, od roku 1964, závod č.112 ze Shenyangu. Prototyp průzkumného J-6, který byl od 18. prosince 1976 znám jako JZ-6, vznikl v roce 1966 v prostorách shenyangského závodu č.112 konverzí sériového J-6. Dle některých zdrojů byly od února roku 1967 na prototypy průzkumného speciálu JZ-6 upraveny ještě další tři sériové J-6. S oficiální zelenou se sériová výroba letounu typu JZ-6 setkala dne 20. března 1967. Započetí produkce tohoto stroje bylo přitom zmíněným vládním výnosem stanoveno na duben nebo květen toho samého roku. Všechny sériové JZ-6 z konstrukčního hlediska vycházely z denního stíhacího modelu J-6Bing. Do roku 1972 přitom brány závodu č.112 ze Shenyangu opustilo celkem 49 těchto strojů. Později byl průzkumný speciál typu JZ-6 uvolněn, pod označením FR-6, na export. Zda byl nějaký z těchto strojů vyvezen do zahraničí, není ale známo. Na inventáři PLAAF se průzkumné speciály typu JZ-6 udržely až do konce 90. let. Poté jejich poslání plně převzaly podstatně výkonnější průzkumné letouny typu J-8R (JZ-8) s rychlostí řádu M=2.

Verze:  -

Vyrobeno:  49 sériových strojů

Uživatelé:  pouze ČLR

 

 

 

Posádka:    jeden pilot

Pohon:        dva proudové motory typu Liming WP-6 (licenční kopie sovětského typu RD-9B) s max. tahem po 3 250 kp s přídavným spalováním

Radar:         žádný

Vybavení:   dva letecké fotoaparáty typu „Type 13-40“ a tři letecké fotoaparáty typu „Type 11-10“

Výzbroj:      dva 23 mm kanóny typu „Type 23-1“ (kopie sovětského typu NR-23), vestavěné po jednom do obou kořenů křídla

 

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 9,04 m 
Délka s/bez PVD:   12,54/14,64 m
Výška: 3,89 m
Prázdná hmotnost: 5 447 kg
Max. vzletová hmotnost: 8 824 kg
Max. rychlost: 1 440 km/h
Praktický dostup:   17 500 m
Max. dolet bez/se 2 PTB:    1 140/1 780 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 25.11.2013