Hongdu JL-10 (L-15 Falcon)

Typ:  letoun pro pokračovací výcvik pilotů a lehký útočný letoun

Určení:  primárně seznamování posluchačů leteckých škol s obsluhou letecké techniky, výuka bojových manévrů, letu ve formacích, navigace a letu v noci podle přístrojů, včetně zbraňového výcviku; sekundárně ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek a ničení pomalu letících vzdušných cílů

HistorieV souvislosti s masovým zaváděním bojových letounů 4. generace v podobě letounů typu Su-27SK (Flanker B), Su-30MKK (Flanker G), J-10 (Firebird) a J-11 (Flanker) se PLAAF a PLANAF na přelomu 20. a 21. století začalo poohlížet po kvalitativně novém pokračovacím cvičném letounu. PLAAF i PLANAF se totiž tehdy stále muselo plně spoléhat na poněkud archaické nadzvukové letouny typu JJ-6 Farmer F (dvoumístný MiG-19S Farmer D) a JJ-7 (dvoumístný MiG-21 Fishbed), které tehdy již rozhodně nebylo možné považovat za efektivní prostředek přípravy bojových pilotů. Do prací na projektu nového nadzvukového pokračovacího cvičného letounu se přitom na konci 90. let pustily hned dvě společnosti, a to GAIC z Guizhou a HAIG z Hongdu. Zatímco společnost GAIC v konstrukci svého letounu v podobě typu JL-9 (FTC-2000) využila, s přihlédnutím na ekonomickou stránku věci, některé konstrukční celky letounů typu JJ-7 (zadní polovina trupu a ocasní plochy) a J-7E (Fishbed) (křídlo a motor), HAIG přišel s letounem kvalitativně nové konstrukce v podobě typu L-15. V roce 2002 se do programu L-15 zapojila též společnost AOOT A.S. Jakovleva. Letoun typu L-15 proto nakonec obdržel prakticky identické celkové uspořádání jako ruský Jak-130 (Mitten) a jeho italský derivát v podobě typu M-346 Master. Hlavním rozdílem mezi oběma zmíněnými letouny, L-15 a Jak-130 (Mitten), se stala instalace pohonných jednotek. Zatímco u čínského typu L-15 jsou motory vestavěny do zádě trupu, přímo pod ocasní plochy, instalace pohonných jednotek ruského Jaku-130 (Mitten) se nachází uvnitř gondol umístěných na bocích trupu, přímo pod kořeny křídla. Díky tomuto aerodynamickému uspořádání a instalaci moderní avioniky je letoun typu L-15 schopen daleko lépe simulovat schopnosti bojových letounů 4. generace řady J-10 (Firebird) a J-11 (Flanker) než jeho jednomotorový konkurent typu JL-9. Ten tak má před typem L-15 navrch pouze v pořizovací ceně a rychlosti vývoje. Letoun typu L-15 byl přitom již od počátku vyvíjen hned ve dvou modifikacích, a to podzvukové modifikaci pro pokračovací výcvik pilotů (ATJ) a nadzvukové modifikaci pro výcvik stíhacích pilotů (LIFT). Zatímco podzvukový model ATJ obdržel dvouproudové pohonné jednotky typu Al-222K-25 z dílny ukrajinské společnosti Progress, pohon nadzvukového modelu LIFT zajišťuje jejich výkonnější derivát v podobě typu Al-222K-25F, který se vyznačuje instalací komory přídavného spalování. Široká veřejnost se mohla s projektem letounu typu L-15 poprvé seznámit v listopadu roku 2004 na Airshow China 2004. Zde byla k vidění jeho 1:1 maketa. První ze tří letových prototypů tohoto stroje, které vznikly v podzvukové modifikaci s instalací motorů typu Al-222K-25, z montážní haly závodu z Hongdu vyjel dne 29. září 2005. První let prvního prototypu letounu typu L-15 byl naplánován na konec toho samého roku. Pro potíže s vývojem motoru typu Al-222K-25 se ale tento stroj nakonec od vzletové dráhy poprvé odlepil až dne 13. března 2006, a to ještě za pomoci slovenských motorů typu DV-2S. Tento typ motoru přitom vznikl již v 80. letech jako pohonná jednotka československého cvičného letounu typu L-39MS (L-59). Naproti tomu první prototyp konzervativněji pojatého konkurenčního typu JL-9 létal již od roku 2003. Svůj veřejný debut si první prototyp letounu typu L-15 odbyl v listopadu roku 2006 na Airshow China 2006. Motory typu Al-222K-25 obdržel až druhý letový prototyp (třetí prototyp v celkovém pořadí), který se do oblak poprvé vydal dne 10. května 2008. Tento stroj bylo zase možné shlédnout na Airshow China 2008, která se konala v listopadu roku 2008. Třetí letový a zároveň pátý prototyp podzvukové modifikace letounu typu L-15 v celkovém pořadí poprvé vzlétl dne 8. června 2009. Naproti tomu čtvrtý letový prototyp (šestý v celkovém pořadí) odpovídal nadzvukové motory typu Al-222K-25F poháněné modifikaci LIFT. Díky průtahům s vývojem zmíněné pohonné jednotky ale tento stroj z montážní linky nakonec sjel až dne 15. srpna 2010. Od vzletové dráhy se letoun L-15 (06) poprvé odlepil dne 26. října toho samého roku. Kromě motorů typu Al-222K-25F tento stroj obdržel instalaci radaru kategorie PESA z dílny institutu č.607 s dosahem cca 75 km uvnitř modifikované přídě trupu se zvětšenou délkou a nové přístrojové vybavení pilotní kabiny. Jeho součástí se přitom staly též tři MFD. Od předchozích třech letových prototypů se ale letoun L-15 (06) odlišoval též zesílenou konstrukcí draku. Svůj veřejný debut si tento první exemplář letounu typu L-15 (LIFT) odbyl v listopadu roku 2010 na Airshow China 2010. Modifikace letounu typu L-15 (LIFT) pro PLAAF obdržela služební označení JL-10. Prototyp tohoto modelu (1001) byl poprvé spatřen v listopadu roku 2012. Jeho základem se s největší pravděpodobností stal jeden z výše uvedených prototypů. Do oblak se prototyp JL-10 (1001) poprvé vydal dne 1. července 2013. Mezitím, na konci roku 2011, prosákly na veřejnost informace o prodeji 250-ti motorů typu Al-222K-25F do ČLR. Pohon pozdějších sériových exemplářů letounu typu JL-10 budou ale s největší pravděpodobností obstarávat domácí motory typu Minshan (WS-17?) s tahem 4 700 kp s přídavným spalováním. Zatímco méně pokročilý typ JL-9 se ve výzbroji PLAAF nachází již od konce roku 2008, typu JL-10 byl konstrukční certifikát vystaven až v červnu roku 2013. První sériové letouny typu JL-10 ale nebyly identifikovány dříve než v lednu roku 2015. Mezitím byly dva z prototypů verze AJT (03 a 05) předány zkušebnímu středisku CFTE (China Flight Test Estabilishment) z Yanliangu. Předtím ale oba zmíněné stroje obdržely nová trupová čísla (rudá 432 a 433). Další z prototypů modelu AJT (01?) zase prošel konverzí na vzdušnou zkušebnu palubního vybavení vyvíjených bezpilotních útočných vzdušných prostředků (UCAV). V květnu roku 2016 se letoun typu L-15 údajně do oblak poprvé vydal za pomoci motorů domácí výroby. Zmíněné motory postrádají přídavné spalování a vycházejí z ukrajinských motorů typu Al-222K-25. V současnosti probíhají též práce na bitevní verzi tohoto stroje. Zmíněný model obdržel označení L-15B a široké veřejnosti byl poprvé prezentován v listopadu roku 2016 na Airshow China 2016 v podobě zmenšeného modelu. Základem bitevního L-15B se s největší pravděpodobností stane model L-15 (LIFT). Prvním zahraničním provozovatelem letounu typu L-15, ve verzi L-15Z vycházející z verze L-15 (AJT), se staly vzdušné síly Zambie. Zambijci si v listopadu roku 2012 objednali, na Airshow China 2012, celkem 6 těchto strojů. První tři z nich přitom převzali v polovině roku 2016. Zájem o tento stroj ale projevila též Venezuela a Uruguay.

Verze:

L-15 (AJT) – podzvuková modifikace letounu typu L-15 určená pro pokračovací výcvik pilotů. Pohon tohoto modelu obstarávají 2 500 kp motory typu Progress Al-222K-25 ukrajinské výroby. První ze čtyř letových prototypů letounu typu L-15 (AJT) poprvé vzlétl dne 13. března 2006.

L-15 (LIFT) – nadzvuková modifikace letounu typu L-15 určená pro výcvik stíhacích pilotů. Pohon tohoto modelu zajišťují silnější motory typu Progress Al-222K-25F ukrajinské výroby, které podávají tah po 4 200 kp v režimu přídavného spalování. Kromě výše uvedeného se nadzvukový L-15 (LIFT) od podzvukového L-15 (AJT) odlišuje zesílenou konstrukcí draku, instalací radiolokátoru kategorie PESA z dílny institutu č.607 (s vyhledávacím dosahem cca 75 km) uvnitř prodloužené přídě trupu s dielektrickou špicí a instalací nového přístrojového vybavení uvnitř kabiny pilotů. Jeho součástí se přitom staly též tři MFD. Jediný prototyp tohoto modelu poprvé vzlétl dne 26. října 2010.

JL-10 – modifikace letounu typu L-15 (LIFT) vzešlá ze zadání PLAAF. Prototyp tohoto modelu se do oblak poprvé vydal dne 1. července 2013. První sériové JL-10 byly identifikovány v lednu roku 2015.

L-15 (WRZY) – speciální modifikace letounu typu L-15 (AJT) zastávající roli technologického demonstrátoru v rámci programu bezpilotních útočných vzdušných prostředků (UCAV). Jediný exemplář tohoto modelu se vyznačuje instalací naváděcí a záznamové aparatury uvnitř zadního kokpitu a nevelkého kónického krytu, který zřejmě ukrývá IČ čidlo, laserový dálkoměr a laserový značkovač, na břichu trupu, na úrovni zadního kokpitu. Existence tohoto speciálu je známa od února roku 2013. Jeho základem se stal jeden z prototypů modelu L-15 AJT (zřejmě první prototyp). Součástí zkoušek jediného exempláře speciálu typu L-15 (WRZY) se staly též shozy naváděných pum. Technologie testované na tomto stroji s největší pravděpodobností najdou uplatnění při vývoji UCAV typu Sharp Sword z dílny společnosti HAIG.

L-15Z – modifikace letounu typu L-15 (AJT) vzešlá ze zadání vzdušných sil Zambie. Tento model může kromě výcviku zastávat též poslání lehkého útočného stroje. Pod trup letounu typu L-15Z lze umístit konformní kontejner s 23 mm kanónem. Součástí zbraňového systému tohoto modelu se ale staly též PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-5II a naváděné pumy se satelitním navedením typu LS-6. Zambijci si v listopadu roku 2012 objednali, na Airshow China 2012, celkem 6 letounů typu L-15Z. První z nich se do oblak poprvé vydal na konci roku 2015 a technický certifikát obdržel dne 26. prosince toho samého roku. První tři L-15Z do Zambie dorazily v polovině roku 2016. Tímto se vzdušné síly této země staly prvním zahraničním provozovatelem tohoto letounu.

L-15B – taktická útočná modifikace letounu typu L-15 (LIFT). Tento model má bojovou nosnost 3 500 kg a je vybaven devíti zbraňovými závěsníky, jedním podtrupovým, šesti podkřídlovými a dvěma koncovými křídelními. Posledně uvedené závěsníky jsou přitom vyhrazeny pro PLŘS krátkého dosahu. Do mírně prodloužené špice trupu letounu typu L-15B je vestavěn radiolokátor kategorie PESA z dílny institutu č.607. Přímo před překrytem kabiny tohoto modelu se nachází instalace řady drobných deskových antén identifikačního systému „vlastní-cizí“, které se nápadně podobají anténám IFF systému typu AN/APX-113 amerického letounu typu F-16A Block 15 MLU. Kromě toho letoun typu L-15B obdržel modifikovanou SOP s hranatých krytem na vrcholu alá JF-17 (FC-1). Široké veřejnosti byl projekt letounu typu L-15B poprvé prezentován na Airshow China 2016, která se konala v listopadu roku 2016 v Zhuhai, v podobě zmenšeného modelu. Prototyp tohoto modelu si svůj slavnostní „roll-out“ odbyl dne 28. dubna 2017.

Vyrobeno:  pět prototypů (tři letové a dva neletové) podzvukového modelu AJT, jeden prototyp nadzvukového modelu LIFT, jeden prototyp bitevního modelu L-15B a neznámý počet sériových strojů

Uživatelé:  ČLR (model JL-10) a Zambie (L-15Z)

 

L-15Z

 

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Progress Al-222K-25 ukrajinské výroby s max. tahem po 2 500 kp

Radar:        ?

Výzbroj:     jeden konformní kontejner s 23 mm kanónem, instalovaný pod trupem, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 3 000 kg, přepravovaná na čtyřech podkřídlových pylonech a dvou koncových křídelních závěsnících (ty jsou vyhrazeny pro krátkodosahové PLŘS) – PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-5 (max. 2 ks), naváděné pumy se satelitním navedením typu LS-6, neřízené pumy, raketové bloky a PTB (max. 2 ks)

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: ?
Délka:   ?
Výška: ?
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: 10 540 kg
Max. rychlost: 1 000 km/h
Praktický dostup:   13 500 m
Max. dolet (se 2 PTB):    2 600 km

 

 

L-15 (LIFT)

 

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Progress Al-222K-25F ukrajinské výroby s max. tahem po 2 500 kp / 4 200 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        jeden radiolokátor kategorie PESA neznámého typu s vyhledávacím dosahem cca 75 km, instalovaný uvnitř špice trupu

Výzbroj:     žádná

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 9,48 m 
Délka:   12,27 m
Výška: 4,81 m
Prázdná hmotnost: 4 960 kg
Max. vzletová hmotnost: 9 500 kg
Max. rychlost: M=1,4
Praktický dostup:   16 000 m
Max. dolet (se 2 PTB):    3 100 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 3.5.2017