Guizhou JL-9  (FTC-2000 Mountain Eagle)

Typ:  letoun pro pokračovací výcvik pilotů a lehký útočný letoun; vývojový derivát letounu typu JJ-7 (domácí modifikace sovětského MiGu-21U Mongol)

Určení:  primárně seznamování posluchačů leteckých škol s obsluhou letecké techniky, výuka bojových manévrů, letu ve formacích, navigace a letu v noci podle přístrojů, včetně zbraňového výcviku; sekundárně ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek a ničení pomalu letících vzdušných cílů

Historie:  V souvislosti s masovým zaváděním bojových letounů 4. generace v podobě letounů typu Su-27SK (Flanker B), Su-30MKK (Flanker G), J-10 (Firebird) a J-11 (Flanker) se PLAAF a PLANAF na přelomu 20. a 21. století začalo poohlížet po kvalitativně novém pokračovacím cvičném letounu. PLAAF i PLANAF se totiž tehdy stále muselo plně spoléhat na poněkud archaické nadzvukové letouny typu JJ-6 (Farmer F) (dvoumístný MiG-19S Farmer D) a JJ-7 (Fishcan) (dvoumístný MiG-21 Fishbed), které tehdy již rozhodně nebylo možné považovat za efektivní prostředek přípravy bojových pilotů. Do prací na projektu nového nadzvukového pokračovacího cvičného letounu se přitom na konci 90. let pustily hned dvě společnosti, a to GAIC z Guizhou a HAIG z Hongdu. Zatímco HAIG přišel s letounem kvalitativně nové konstrukce v podobě typu L-15 (JL-10), letoun typu JL-9 z dílny GAIC, který vešel ve známost též pod exportním označením FTC-2000, vznikl sloučením střední části trupu, zadní části trupu s ocasními plochami a podvozku z letounu typu JJ-7 (Fishcan) a křídla s lomenou náběžnou hranou a motoru (typ WP-13F) z letounu typu J-7E (Fishcan D) s přídí trupu nové konstrukce s protáhlou špicí s ogiválním profilem, tandemově uspořádanou dvoumístnou pilotní kabinou a dvojicí ledvinovitých postranních lapačů vzduchu s deskovými odlučovači mezní vrstvy. Široké veřejnosti byl projekt letounu typu JL-9 poprvé prezentován v listopadu roku 2000 na Airshow China 2000, v podobě modelu. Na Airshow China 2002, která se konala v listopadu roku 2002, byla již k vidění jeho 1:1 maketa. Mezitím, na konci roku 2000, byly úspěšně završeny zkoušky v aerodynamickém tunelu. Skutečnost, že letoun typu JL-9, přebíral řadu konstrukčních celků od již sériově vyráběných letounů (typy J-7E Fishcan D a JJ-7 Fishcan), se přitom projevila příznivě nejen na vývojových nákladech a pořizovací ceně, ale i na rychlosti vývoje. Díky tomu se totiž první prototyp tohoto stroje (421) mohl od vzletové dráhy poprvé odlepit již dne 13. prosince 2003, tedy po pouhých dvou letech od zahájení vývojových prací. Naproti tomu první prototyp pokročilejšího typu L-15 (JL-10) se do oblak poprvé vydal až v roce 2006. Cenou za rychlý vývoj a nízkou pořizovací cenu se ale staly horší manévrovací schopnosti v porovnání s konkurenčním typem L-15 (JL-10). Typ JL-9 se proto hodí spíše pro přípravu pilotů méně výkonných letounů řady J-8 (Finback), JH-7 (Flounder) a FC-1, než letounů řady J-10 (Firebird) či J-11 (Flanker). Druhý letový prototyp letounu typ JL-9 (422) byl zároveň třetím prototypem tohoto stroje v celkovém pořadí. Do oblak se tento stroj poprvé vydal dne 3. dubna 2004. Zkoušky u institutu CFTE (China Flight Test Estabilishment) z Yanliangu obou dvou letových prototypů letounu typu JL-9 byly realizovány v letech 2004 až 2005. Certifikační zkoušky tohoto stroje se podařilo završit dnem 22. prosince 2005. Přestože PLAAF původně zamýšlelo s případnou objednávkou letounů typu JL-9 vyčkat až do ukončení letových zkoušek prototypů konkurenčního typu L-15 (JL-10), s přihlédnutím průtahy s jeho vývojem tento stroj formálně přijalo již v květnu roku 2007. Objednávka na pět letounů typu JL-9 ověřovací série byla podepsána v dubnu roku 2008. Všech pět zmíněných strojů přitom PLAAF převzalo ještě před koncem toho samého roku. Mezitím, 23. srpna 2006, se rozeběhly letové zkoušky zdokonaleného JL-9, který se vyznačoval instalací zařízení pro zvýšení řiditelnosti a stability (CAS), modifikovaného klimatizačního systému pilotní kabiny a mikrovlnného přistávacího systému. Zatímco technologický certifikát sériový JL-9 obdržel v říjnu roku 2009, konstrukční certifikát byl tomuto typu letounu vystaven v prosinci roku 2011. V současnosti tento stroj provozuje v nevelkém počtu jak PLAAF, tak i PLANAF. Letouny typu JL-9 vyhrazené pro PLANAF zřejmě nesou označení JL-9H. Plná produkce letounu typu JL-9 se rozeběhla v roce 2010, tj. s pětiletým zpožděním proti původním plánům.

Verze:

JL-9 – základní sériově vyráběná modifikace letounu typu JL-9. Tento model slouží k výcviku pilotů PLAAF a PLANAF bojových letounů typu J-8 (Finback), J-10 (Firebird), J-11 (Flanker), Su-27SK (Flanker B) a Su-30MKK/MK2 (Flanker G).

JL-9G námořní modifikace letounu typu JL-9 určená k výcviku pilotů palubních bojových letounů typu J-15 (Flanker X2). Tento model se vyznačuje instalací křídla a SOP se zvětšenou plochou, odlučovačů mezní vrstvy typu DSI na místo odlučovačů deskových a zesíleného podvozku. První ze dvou prototypů palubního JL-9G se do oblak údajně poprvé vydal v roce 2009. Součástí výzbroje PLANAF se stalo jen okolo 10-ti těchto strojů. viz. samostatný text

FTC-2000S – exportní modifikace letounu typu JL-9G vzešlá ze zadání vzdušných sil Súdánu. Súdánské vojenské letectvo si v listopadu roku 2016, na Airshow China 2016, závazně objednalo celkem šest těchto strojů. První z nich si svůj slavnostní „roll-out“ odbyl dne 5. června 2017. První várka letounů typu FTC-2000S bude vzdušným silám Súdánu odevzdána v dohledné době.

FTC-2000G – exportní cvičná-bitevní modifikace letounu typu JL-9G se sedmi zbraňovými závěsníky, jedním pod trupem a šesti pod křídlem. Široké veřejnosti byl projekt letounu typu FTC-2000G poprvé prezentován na Airshow China 2012, která se konala v listopadu roku 2012 v Zhuhai. Přímý vývoj tohoto modelu byl však oficiálně zahájen až v prosinci roku 2013, a to na základě zadání neuvedeného zákazníka. Tomu v červnu roku 2015 následoval podpis předběžného kontraktu s blíže nespecifikovaným zákazníkem z Afriky.

Vyrobeno:  tři prototypy (dva letové a jeden neletový pro statické zkoušky) a neznámý počet sériových strojů modelu JL-9, dva prototypy a okolo 10-ti sériových strojů modelu JL-9G a nejméně jeden sériový stroj modelu FTC-2000S

Uživatelé:  pouze ČLR

 

JL-9

 

Posádka:    pilot/žák a pilot/instruktor

Pohon:       jeden proudový motor typu Liyang WP-13F (vývojová modifikace sovětského typu R-13-300) s max. tahem 4 400 kp / 6 450 kp s vypnutým / zapnutým přídavným spalováním

Radar:        ?

Výzbroj:     jeden 23 mm kanón Type 23-1 a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 2 000 kg, přepravovaná na jednom podtrupovém a čtyřech podkřídlových pylonech - PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-8 a PL-9 (CAA-2), neřízené pumy a raketové bloky

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 8,32 m 
Délka:   14,56 m
Výška: 4,11 m
Prázdná hmotnost: 4 960 kg
Max. vzletová hmotnost: 9 800 kg
Max. rychlost: M=1,5
Praktický dostup:   16 000 m
Max. dolet:    1 600 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 20.8.2017