Xian JH-7A (‘Flounder’) / FBC-1M Flying Leopard II

undefined

Typ:  pokročilá modifikace těžkého taktického stíhacího-bombardovacího letounu typu JH-7 Flounder (FBC-1)

Určení:  primárně ničení hladinových cílů a důležitých pozemních cílů v hloubce území protivníka v rámci průnikových operacích; sekundárně ničení pomalu letících vzdušných cílů

Odlišnosti od letounu JH-7 (Flounder):

- instalace motorů typu WS-9 (kopie britského Rolls-Royce Spey Mk.202) domácí výroby na místo britských Rolls-Royce Spey Mk.202

- instalace dvojnásobně zálohovaného digitálního elektro-impulsního systému řízení (FBW) na místo analogového elektro-impulsního systému řízení

- instalace modifikovaného průzračného překrytu kabiny posádky s novým jednodílným zaobleným čelním štítkem na třídílného hranatého (tento zásah do konstrukce sebou přinesl zlepšení výhledu z pilotní kabiny)

- modifikovaný interiér kabiny posádky instalací vystřelovací sedačky pilota v menší výšce (o 30 cm) a vystřelovací sedačky navigátora/operátora zbraňových systémů ve větší výšce (o 30 cm) – to navigátorovi zajistilo lepší výhled

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř pilotní kabiny - jeho součástí se stal průhledový displej (HUD) a několik velkoplošných multifunkčních displejů (MFD)

- instalace modifikovaného křídla bez aerodynamických plůtků na horní ploše (pod jeho vnějšími panely se navíc nachází další, a třetí, pár zbraňových závěsníků)

- instalace dvou menších kýlovek po stranách ocasní části trupu na místo jedné centrální

- modifikovaná vnitřní konstrukce draku – ten díky široké aplikaci kompozitních konstrukčních materiálů a nových slitin (tyto materiály našly uplatnění zejména v konstrukci křídla a ocasní partie trupu) vykazuje v porovnání s drakem předchozího modelu JH-7 menší hmotností (cca o 400 kg)

- instalace nového datalinku

- instalace nového INS/GPS navigačního systému

- modifikovaný obranný systém instalací stanice radiotechnického průzkumu typu KZ-8608 na místo výstražného RL systému typu KJ-8602 a aktivního rušiče typu KG-8605 na místo aktivního rušiče typu „Type 960-2“

- větší nosnost podvěsné výzbroje (6 500 kg na místo 5 000 kg)

- instalace dalších dvou závěsníků pod trupem – ty jsou ale vyhrazeny pro navigační kontejner Blue Sky, který slouží pro navigaci při letu v malých výškách, a kontejner s laserovým značkovačem (tímto celkový počet zbraňových závěsníků vzrostl ze sedmi na jedenáct)

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o protiradiolokační ŘS typu YJ-91 (kopie ruského typu Ch-31P), protizemní ŘS typu KD-88, řízenou pumu s laserovým navedením typu LT-2 a PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-8

Historie:  Zatímco PLANAF se rozhodlo naradit podzvukové frontové bombardovací letouny řady H-5 (derivát sovětského typu Il-28 Beagle) a nadzvukové útočné letouny řady Q-5 (Fantan) nadzvukovými průnikovými stíhacími-bombardéry typu JH-7 (Flounder) z dílny společnosti XAC (Xian Aircraft Industrial Corporation) z Xianu, PLAAF dalo raději přednost importovaným víceúčelovým bojovým letounům typu Su-30MKK (Flanker G) ruské výroby. Letoun typu JH-7 (Flounder) totiž nesplňoval představy PLAAF a navíc se jeho vývoj pro celou řadu problémů technického rázu zatahoval proti původním plánům. Přestože měl ruský letoun typu Su-30MKK (Flanker G) před typem JH-7 (Flounder) navrch nejen v letových výkonech, ale i v efektivitě zbraňového systému, nebylo jej možné považovat za ideální řešení náhrady letounů řady H-5 a Q-5 (Fantan). Důvodem toho byla vysoká pořizovací cena a v neposlední řadě též inkompatibilita s výzbrojí domácí výroby. Protože to poslední činilo útočné síly PLAAF velmi závislé na dodávkách zbraní ze zahraničí, někdy okolo poloviny 90. se do středu jeho pozornosti opět dostal domácí typ JH-7 (Flounder). Jelikož tento průnikový bombardér ve své původní podobě nesplňoval požadavky PLAAF, v roce 1999 se naplno rozeběhly práce na jeho pokročilé modifikaci. Zmíněná modifikace letounu typu JH-7 (Flounder) přitom vešla ve známost pod označením JH-7A (Flounder) a byla vyprojektována za využití CAD/CAM programu CATIA V.5. Údajně přitom šlo o historicky vůbec první letoun navržený za pomoci tohoto softwaru. Zatímco naváděná výzbroj letounu typu JH-7 (Flounder), který byl vyráběn výhradně pro potřeby PLANAF, se kromě „obraných“ PLŘS omezovala pouze na protilodní řízené střely typu YJ-81K a YJ-83K, součástí podvěsné výzbroje modelu JH-7A se staly též protiradiolokační a protizemní řízené střely a v neposlední řadě též naváděné pumy. Změnami přitom prošla též konstrukce draku a avionické vybavení. Srdcem letounu typu JH-7A (Flounder) se navíc staly 9 800 kp motory typu WS-9 Quinling (kopie britského typu Spey Mk.202) domácí výroby. Naproti tomu všechny exempláře modelu JH-7 (Flounder) se musely, díky průtahům ve vývoji této dvouproudové pohonné jednotky, spoléhat na importované motory typu Spey Mk.202. Před svým předchůdcem v podobě typu JH-7 (Flounder) měl přitom letoun typu JH-7A (Flounder) navrch též ve vyšší nosnosti podvěsné výzbroje (o 1 500 kg) a v neposlední řadě též ve výhledu z kabiny posádky. Pro potřeby zkušebního programu vzniklo celkem šest prototypů tohoto prvního masově vyráběného modelu z řady JH-7 (Flounder), pět letových (rudá 811, 8812, 813, 814 a 815?) a jeden neletový. Ten byl přitom vyhrazen pro statické zkoušky. První letový prototyp letounu JH-7A (Flounder) (rudá 811) se do oblak poprvé vydal dne 1. července 2002. Všechny prototypy tohoto stroje byly opatřeny standardním světle šedým kamuflážním nátěrem PLAAF. Ten navíc doplňovaly efektní barevné pruhy táhnoucí se od přídě trupu až k vrcholu SOP (tmavě modré u prototypu prvního, černé u prototypu druhého, světle modré u prototypu třetího a čtvrtého a zelené a tyrkysové u prototypu pátého). O průběhu zkušebního programu prototypů letounu typu JH-7A (Flounder) nejsou zatím k dispozici prakticky žádné informace. Známo je pouze to, že zkoušky protilodní střely typu YJ-83K byly uskutečněny v listopadu roku 2003 nad vodami zálivu Bohai. Zkušební program letounu typu JH-7A (Flounder) se podařilo úspěšně završit na konci roku 2003 nebo na počátku roku 2004. Svého předchůdce v podobě letounu typu JH-7 (Flounder) tento model ve výrobním programu závodu č.172 z Xianu zcela nahradil v roce 2004. PLAAF své první sériové JH-7A (Flounder) převzalo ještě na konci toho samého roku. Prvním provozovatelem tohoto modelu se přitom stal regiment operující ze základny Hangzhou-Jianqiao. Do výzbroje PLANAF byl letoun typu JH-7A (Flounder) zařazen ten samý rok. Letoun typu JH-7A (Flounder) se přitom stal nejen prvním masově vyráběným modelem z  řady JH-7 (Flounder), ale i prvním modelem z této typové řady splňujícím původní požadavky technického zadání. Díky radaru typu JL-10A a podvěsným kontejnerům je letoun typu JH-7A (Flounder) schopen kopírovat terén letem ve výšce pouhých 60 m rychlostí až 900 km/h za všech meteorologických podmínek ve dne i v noci. Před svým  konkurentem v podobě letounu typu Su-30MKK (Flanker G) má navrch zejména v širší škále podvěsné výzbroje. Kromě toho údajně vykazuje lepšími charakteristikami v přízemních výškách, a to i přesto, že je v porovnání s jinými moderními letouny této kategorie mírně „podmotorován“. Přestože již v době svého vzniku šlo z hlediska celkového uspořádání o morálně zastaralý stroj, pro PLAAF a PLANAF znamenal velký skok vpřed. Letoun typu JH-7A (Flounder) totiž disponuje relativně moderním zbraňovým systémem a navíc je, na rozdíl od svých předchůdců v podobě letounů typu H-5 a Q-5 (Fantan), schopen napadat pozemní a hladinové cíle za pomoci celé řady moderní naváděné munice, a to i za ztížených meteorologických podmínek a v noci. Do dnešních dnů brány závodu z Xianu opustilo nejméně 250 sériových JH-7A (Flounder). Některé z nich z nich byly přitom uzpůsobeny, obdobně jako některé exempláře staršího modelu JH-7 (Flounder), pro vedení REB. Letouny typu JH-7A (Flounder) tvoří, spolu s letouny typu JH-7 (Flounder), Q-5 (Fantan) a Su-30MKK/MK2 (Flanker G), páteř útočných letek PLANAF a PLAAF do dnešních dnů. Zatímco u PLANAF jejich flotilu v blízké budoucnosti zřejmě nejprve doplní a následně i zcela nahradí odvozené letouny typu JH-7B (Flounder), u PLAAF s největší pravděpodobností jejich poslání převezmou letouny typu J-16 (Flanker).

Verze:  -

Vyrobeno:  šest prototypů (pět letových a jeden neletový pro statické zkoušky) a cca 250 sériových strojů

Uživatelé:  pouze ČLR

 

 

 

Posádka:    pilot a navigátor/operátor zbraňových systémů

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Xian WS-9 Quinling (licenční kopie britského typu Rolls-Royce Spey Mk.202) s max. tahem po 9 800 kp s přídavným spalováním

Radar:        víceúčelový impulsní dopplerovský radiolokátor typu JL-10A, instalovaný uvnitř špice trupu. Tento typ radiolokátoru slouží pro vyhledávání a sledování vzdušných, pozemních a hladinových cílů. Kromě toho jej lze používat pro mapování terénu. Zatímco vzdušné cíle nacházející se v horní, resp. v dolní, polosféře je schopen detekovat na vzdálenost 80 km, resp. 54 km. Jeho zaměřovací dosah pro horní, resp. dolní, polosféru přitom 40 km, resp. 32 km. Najednou dokáže sledovat až 10 vzdušných cílů (15 v pozdějším provedení) a na 2 z nich (6 v pozdějším provedení) navádět PLŘS. Rozměrné hladinové cíle je přitom schopen odhalit na vzdálenost 80 až 100 km.

Vybavení:   - zaměřovací: podvěsný kontejner s laserovým značkovačem typu K/JDC01. Toto zařízení se umisťuje na jeden s postranních podtrupových závěsníků a slouží pro navádění pum s poloaktivním laserovým navedením (pod ten druhý se pak zavěšuje navigační kontejner typu Blue Sky, který slouží pro navigaci při letu v malých výškách).     

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“, stanice radiotechnického průzkumu typu KZ-8608, která zajišťuje výstrahu před ozářením radarem protivníka a navádění protiradiolokačních řízených střel, aktivní rušič typu KG-8605 a výmetnice klamných IČ/RL cílů typu GT-1

Výzbroj:      jeden dvouhlavňový 23 mm kanón typu „Type 23-3“ (kopie sovětského typu GŠ-23L) se zásobou 200 nábojů, vestavěný do pravého boku trupu, a podvěsná výzbroj do celkové hmotnosti 6 500 kg, přepravovaná na centrálním podtrupovém (oba postranní podtrupové závěsníky jsou vyhrazeny pro kontejnery se zaměřovací a navigační technikou), šesti podkřídlových a dvou koncových křídelních závěsnících (ty jsou vyhrazeny pro krátkodosahové PLŘS) – protilodní ŘS s aktivním RL navedením typu YJ-81K (max. 4 ks) a YJ-83K (max. 4 ks), protiradiolokační ŘS s pasivním RL navedením typu YJ-91 (kopie ruského typu Ch-31P), protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu KD-88 (max. 4 ks), 564 kg řízené pumy s laserovým navedením typu LT-2 (LS-500J), řízené pumy s GPS navedením typu LS-6 a FT-1, neřízené pumy (až 10 pum o hmotnosti 500 kg), raketové bloky, PLŘS krátkého dosahu s pasivním IČ navedením typu PL-5* (max. 4 ks) a PL-8* (max. 4 ks), 800 l PTB (max. 3 ks) a 1 400 l PTB (max. 3 ks

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 12,71 m 
Délka bez/s PVD:   21,03/22,33 m
Výška: 6,58 m
Prázdná hmotnost: 21 500 kg
Max. vzletová hmotnost: 30 000 kg
Max. rychlost: M=1,75
Praktický dostup:   15 600 m
Max. dolet (se 3 PTB):    3 700 km

 

 

* tato zbraň slouží pouze pro vlastní obranu před vzdušným napadením

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 1.1.2014