Iljušin Il-10 (turbovrtulový)

Typ:  pokročilá modifikace taktického útočného letounu typu Il-10 (Beast)

Určení:  ničení pozemních cílů v rámci přímé podpory pozemních jednotek

Odlišnosti od letounu Il-10 (Beast):

- instalace výrazně silnější turbovrtulové pohonné jednotky neznámého typu domácí výroby na místo 2 000 hp pístového motoru typu AM-42 sovětské výroby uvnitř nové příďová sekce trupu s výrazně větší délkou, válcovitým profilem s konstantním průměrem v celé délce (na místo ogiválního plynule se zmenšujícího směrem od pilotní kabiny k vrtulovému kuželu), prstencovitým lapačem vzduchu v čele a kapsovitým lapačem vzduchu na břichu, přímo pod čelním prstencovitým lapačem (kapsovitý lapač vzduchu nacházející se přímo pod náběžnou hranou přitom zůstal zachován)

- instalace výrazně větší čtyřlisté vrtule se zaobleným vrtulovým kuželem na místo třílisté vrtule se špičatým vrtulovým kuželem

- absence lapačů vzduchu systému chlazení včleněných do kořenů křídla

- instalace jednoho páru mohutných výfukových trubic na bocích střední části trupu, přímo nad odtokovou hranou křídla (řada šesti tandemově uspořádaných párů výrazně štíhlejších motorových výfuků předchozího modelu se nacházela na bocích přídě trupu, přímo před náběžnou hranou křídla)

- zesílená podvěsná výzbroj – pod křídlo tohoto modelu lze umístit dvojici pum (nebo PTB) spolu se šesticí raketových bloků, zatímco pod křídlo typu Il-10 bylo možné zavěsit dvě 250 kg pumy spolu se čtyřmi 100 kg pumami a šesti 82 mm nebo 132 mm neřízenými raketami

Historie:  Prvním specializovaným letounem pro přímou palebnou podporu pozemních vojsk Čínského PLAAF se stal sovětský pístový útočný speciál typu Il-10 (Beast), jehož původ lze vystopovat ještě za dob druhé světové války. Sověti přitom v letech 1950 až 1952 do ČLR vyvezli celkem 274 těchto úspěšných těžce pancéřovaných strojů. Letouny typu Il-10 (Beast) v barvách PLAAF se dočkaly celé řady bojových operací. Jelikož vývoj jejich nástupce v podobě proudového letounu typu Q-5 (Fantan), který vycházel ze sovětského nadzvukového stíhače typu MiG-19S (Farmer D), znatelně zatáhly zmatky způsobené politikou tzv. Velkého skoku, PLAAF se na tyto stroje nakonec muselo plně spoléhat i po celá 60. léta. Protože se ale na zmíněného desetiletí životnost pohonných jednotek letounů typu Il-10 (Beast) v podobě 2 000 hp pístových motorů typu AM-42 již chýlila ke svému konci, následně měly všechny tyto stroje obdržet v rámci modernizačního programu instalaci turbovrtulového motoru blíže nespecifikovaného typu domácí výroby. Motory typu AM-42 se totiž dávno nenacházely ve výrobě, a i kdyby se tehdy ještě vyráběly, pro Číňany by byly beztak nedostupné, neboť mezitím přerušili veškeré vztahy se SSSR a navíc k tomuto svému jedinému dodavateli vojenské techniky zaujali vysloveně nepřátelský postoj. Zmíněný modernizační program letounů typu Il-10 (Beast) přitom představoval přímou reakci nejen na průtahy ve vývoji výše uvedeného proudového bitevního speciálu typu Q-5 (Fantan), ale i na sílící hrozbu přímého válečného konfliktu se SSSR. Vzájemné antipatie ČLR a SSSR, který disponoval velmi početnými tankovými jednotkami, totiž v březnu roku 1969 vyvrcholily střetem čínských jednotek se sovětskou pohraniční stráží na ostrově Zhenbao. K další příhraniční šarvátce mezi čínskými a sovětskými jednotkami přitom došlo krátce nato, v srpnu toho samého roku, a to na západních čínsko-sovětských hranicích, poblíž Xinjiangu. Protože zmíněný turbovrtulový motor měl vykazovat dvojnásobným výkonem v porovnání s pístovým motorem typu AM-42, tato změna v pohonném systému letounů typu Il-10 (Beast) měla vést též ke zvýšení jejich letových výkonů a v neposlední řadě též ke zvýšení jejich nosnosti a palebné síly. Pod křídlo takto modifikovaných Il-10 (Beast) bylo přitom možné umístit dvojici pum (nebo PTB) spolu se šesticí raketových bloků. Zkoušky dvou prototypů turbovrtulového Il-10 (Beast) byly realizovány na letišti Hangzhou Xian. Jejich součástí se přitom staly též střelby za pomoci 57 mm neřízených raket. Přestože byly takto modifikované Il-10 (Beast) schopny napadat pozemní cíle za pomoci neřízených raket s vysokou přesností, turbovrtulovými motory nebyl již vybaven žádný další letoun tohoto typu. Mezitím, na konci roku 1969, se totiž podařilo dotáhnout do stádia sériové výroby program proudového bitevního speciálu typu Q-5 (Fantan), a tak PLAAF krátce nato, v roce 1972, všechny letouny typu Il-10 (Beast) vyřadilo. Ke ztrátě zájmu o modernizační program pístových bitevních speciálů typu Il-10 (Beast) přitom nemalou mírou přispělo též utichnutí napětí mezi ČLR a SSSR. Oba prototypy turbovrtulového Il-10 (Beast) byly ztraceny při nehodách. Zatímco jeden z nich havaroval v roce 1972 v průběhu jednoho ze zkušebních letů, další zcela podlehl požáru, který se postupně rozšířil od pohonné jednotky na celý drak. Ke zmíněnému požáru přitom došlo v roce 1978, v průběhu údržbářských prací.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva exempláře (vznikly konverzí sériových Il-10)

Uživatelé:  pouze ČLR

Posádka:    pilot a střelec

Pohon:       jeden turbovrtulový motor neznámého typu

Radar:        žádný

Výzbroj:     čtyři 23 mm kanóny typu NS-23 se zásobou 150 nábojů na hlaveň, vestavěné do náběžné hrany křídla, jeden pohyblivý 20 mm kanón typu B-20 se zásobou 150 nábojů, instalovaný ve hřbetním střelišti, dvě neřízené pumy (nebo dvě přídavné palivové nádrže), přepravované pod vnitřními částmi křídla, a šest raketových bloků, přepravovaných pod vnějšími částmi křídla

Poslední úpravy provedeny dne: 26.12.2013