Xian H-6K (‘Badger’) / BC-1 God of War

Typ:  pokročilá raketonosná-bombardovací modifikace středně těžkého bombardovacího letounu typu H-6F

Určení:  ničení důležitých pozemních cílů za pomoci řízených střel a řízených a neřízených pum

Odlišnosti od letounu H-6F:

- nová konstrukce přední části trupu v oblasti před pilotní kabinou. Špici trupu tohoto modelu tvoří mohutný ogivální dielektrický kryt (se zaoblenou špicí) radiolokátoru. U předchozího modelu byla špice trupu kompletně zasklena a ukrývala kabinu navigátora-bombometčíka. Instalace radaru byla pak umístěna pod širokým polokapkovitým krytem nacházejícím se na břichu trupu, přímo před šachtou příďového podvozku.

- instalace modifikovaného překrytu pilotní kabiny se zredukovaným počtem okének. Zasklení pilotní kabiny tohoto modelu se sestává ze dvou obdélníkových čelních okének a tří párů postranních okének. Naproti tomu zasklení pilotní kabiny předchozího modelu se sestává ze tří menších čelních okének, dvou párů postranních okének a jedenácti stropních okének.

- instalace vstupních dveří (se včleněným obdélníkovým okénkem) na levoboku trupu, přímo za posledním postranním okénkem pilotní kabiny. Vstup do pilotní kabiny předchozího modelu se nachází na břichu trupu, přímo před šachtou příďového podvozku.

- instalace nevelkého otočného kulovitého krytu elektro-optického zaměřovacího systému v ose břicha přední části trupu, na úrovni pilotní kabiny. U předchozího modelu se zde nacházel široký dielektrický kryt antény bombardovacího radiolokátoru.

- instalace výkonnějších a ekonomičtějších 12 500 kp dvouproudových motorů typu D-30KP-2 ruské výroby na místo 9 500 kp čínských proudových motorů typu WP-8 (kopie sovětského typu RD-3M-500) uvnitř modifikovaných gondol, vetknutých do kořenů křídla. Motorové gondoly tohoto modelu mají nyní výrazně robustnější profil. V jejich čele se navíc nachází lapač vzduchu s výrazně větším průměrem.

- modifikovaná vnitřní konstrukce draku. V konstrukci draku tohoto modelu našly uplatnění lehké slitiny titanu a kompozitní konstrukční materiály. Díky tomu má v porovnání s drakem předchozího modelu menší hmotnost.

- absence obranné hlavňové výzbroje. V této souvislosti ze hřbetu trupu (v oblasti za kabinou letové posádky) a z břicha trupu (v oblasti za trupovou pumovnicí) zmizely obě dálkově ovládané střelecké věže a z boků zádě trupu, v oblasti pod vodorovnou ocasní plochou, oba vystouplé polokapkovité průzory, zatímco ocasní střeleckou věž, včetně hranaté kabiny ocasního střelce včleněné do kořene odtokové hrany SOP (v oblasti pod směrovým kormidlem), nahradil obdobně tvarovaný aerodynamický kryt.

- rozšířená škála podvěsné výzbroje o strategické protizemní řízené střely s plochou dráhou letu typu YJ-63 (KD-63) a CJ-20 (KD-20), taktické protizemní řízené střely typu CM-802AKG a řízené pumy. Předchozí model se musel spoléhat pouze na neřízené pumy.

- instalace tří párů zbraňových závěsníků pod křídlem. Na ty se umisťují řízené střely.

- instalace silnější pomocné palubní energetické jednotky (APU) uvnitř koncového trupového krytu

- instalace polokapovitého dielektrického krytu antény satelitního komunikačního systému v ose hřbetu zadní části trupu, v oblasti za odtokovou hranou křídla

- instalace polokapkovitého dielektrického krytu na břichu zadní části trupu, na úrovni kořene náběžné hrany svislé ocasní plochy alá H-6H. Pod tímto krytem se s největší pravděpodobností nachází anténa datalinku, za jehož pomoci lze předávat naváděcí povely řízeným střelám v průběhu letu k cíli.

- instalace po jednom páru senzorů výstražného UV protiraketového systému na bocích přední a zadní části trupu

- instalace dvou párů senzorů výstražného RL systému na vrcholu SOP

- instalace šesti výmetnic 10-ti klamných IČ/RL cílů na bocích zadní části trupu (po třech na každém boku)

- instalace nového avionického vybavení. To umožnilo zredukovat počet členů posádky z šesti osob na tři – dva piloty a operátora zbraňových systémů.

- instalace nového přístrojového vybavení uvnitř pilotní kabiny. Jeho součástí se stalo celkem šest barevných multifunkčních displejů (MFD)

- instalace nových vystřelovacích sedaček typu HTY-6F uvnitř pilotní kabiny

Historie:  Práce na nástupci prvních modifikací podzvukového středně těžkého bombardéru typu H-6 (kopie sovětského typu Tu-16 Badger A) zastávajících roli nosiče strategických protizemních řízených střel v podobě modelu H-6H a H-6M byl zahájen v květnu roku 2003. Zmíněný letoun vešel ve známost pod označením H-6K a jeho primární zbraní se stala podzvuková protizemní řízená střela s plochou dráhou letu typu CJ-20 (KD-20) s dosahem 2 000 km. Ten samý typ střely se přitom předtím stal též součástí zbraňového systému letounu typu H-6M. Zatímco pod křídlo modelu H-6M je možné umístit jen dvě tyto střely, letoun typu H-6K dokáže pod křídlem přepravovat až šest střel typu CJ-20 (KD-20). Letoun typu H-6K se od svých předchůdců i přes obdobný vnější vzhled v mnohém odlišuje. V první řadě se jeho srdcem staly 12 500 kp dvouproudové motory typu D-30KP-2 ruské výroby. Ty přitom mají před čínskými 9 500 kp proudovými motory typu WP-8 (kopie sovětského typu RD-3M-500), které pohání všechny předchozí verze letounu typu H-6, navrch nejen díky vyššímu tahu, ale též i díky nižší spotřebě. Tato změna v pohonném systému tedy sebou přinesla vzrůst doletu (cca o 30%) a v neposlední řadě též cestovní rychlosti. Bez změn nezůstal ani drak. V jeho konstrukci totiž našly uplatnění modernější a lehčí konstrukční materiály, včetně slitin titanu a kompozitních materiálů. Zdaleka nejvíce změn ale doznala avionika. Práce na projektu letounu typu H-6K zpočátku údajně probíhaly výhradně v režii společnosti XAC (Xian Aircraft Industrial Corporation) z Xianu. PLAAF totiž údajně nebylo nadšeno z toho, že tento model pohání ruské motory typu D-30KP-2. Tato skutečnost by totiž činila strategické síly PLAAF závislé na dodávkách pohonných jednotek ze zahraničí. Mezi listopadem roku 2009 a březnem roku 2011 Ruskové do ČLR vyvezli celkem 55 motorů typu D-30KP-2. Tomu v letech 2011 až 2015 následovala dodávka dalších 184-ti těchto pohonných jednotek. Mezitím byl údajně podepsán kontrakt na další várku motorů typu D-30KP-2. Část těchto motorů je ale vyhrazena pro transportní letouny typu Il-76MD (Candid) a Y-20. Mezitím se rozeběhly práce na domácí kopii motoru typu D-30KP-2, která nese označení WS-18. Vývoj motoru typu WS-18 přitom dostala na starost společnost CEGC (Chengdu Engine Group Company) z Chengdu. Zda jde o bezlicenční či licenční kopii motoru typu D-30KP-2, není ale známo. Za letu byla přitom tato pohonná jednotka údajně poprvé odzkoušena na počátku roku 2007. První prototyp letounu typu H-6K (861) se od vzletové dráhy poprvé odlepil dne 5. ledna 2007. Zkoušky tohoto stroje probíhaly na letišti zkušebního institutu CFTE (China Flight Test Estabilishment), které se nachází v Yanliangu, a byly završeny na konci roku 2010. Mezitím se do zkušebního programu zapojil ještě jeden prototyp (862). V dubnu roku 2011 byl na podnikovém letišti závodu č.172 společnosti XAC spatřen další exemplář letounu typu H-6K v základové barvě, což naznačovalo, že PLAAF tento model nakonec přijalo a že se rozeběhla sériová výroba. To se potvrdilo několik týdnů nato. Tehdy byly totiž poprvé zpozorovány dva letouny tohoto typu ve standardním zbarvení PLAAF. Prvním provozovatelem letounu typu H-6K se stala, v roce 2011, 8. divize PLAAF. V polovině roku 2013 se tyto stroje staly též součástí letadlového parku 10. divize PLAAF. V současnosti jsou letouny typu H-6K vyzbrojeny již tři pluky PLAAF. Každý z nich přitom disponuje cca 20-ti těmito stroji. Další pluk s letouny typu H-6K bude pravděpodobně za operačně způsobilý prohlášen v dohledné době. Svůj veřejný debut si letoun typu H-6K odbyl na vojenské přehlídce, která se konala dne 3. září 2015 v Pekingu. Jeden z těchto strojů se ale stal též součástí statické ukázky Aishow China 2016, která se konala v listopadu roku 2016 v Zhuhai. Letoun typu H-6K je výrobcem nabízen na export pod označením BC-1. Export těchto strojů ale nebyl zatím zaznamenán. Letouny typu H-6K s řízenými střelami v podvěsu od roku 2016 pravidelně hlídkují, v doprovodu stíhacích letounů typu Su-30MKK (Flanker G), nad vodami západní části Tichého oceánu a Jihočínského moře. PLAAF s těmito stroji počítá až do příchodu strategického bombardéru kategorie stealth typu H-20, na kterém v současnosti pracuje společnost XAC.

Verze:  -

Vyrobeno:  dva prototypy a neznámý počet sériových strojů

Uživatelé:  pouze ČLR

 

 

 

Posádka:    dva piloti a operátor zbraňových systémů

Pohon:       dva dvouproudové motory typu Solovjov D-30KP-2 ruské výroby s max. tahem po 12 500 kp

Radar:        vyhledávací-naváděcí radiolokátor neznámého typu, instalovaný uvnitř špice trupu

Vybavení:   - zaměřovací: elektro-optický zaměřovací systém neznámého typu. Zmíněný systém v sobě sdružuje IČ senzor, CCD kameru a laserový značkovač. Jeho kulovité pouzdro se přitom nachází na břichu přední části trupu, přímo za krytem antény radiolokátoru.

                   - obranné: identifikační systém „vlastní-cizí“, výstražný RL systém (dva páry senzorů instalované na vrcholu SOP), výstražný UV protiraketový systém typu RKG963A (po jednom páru senzorů na bocích přední a zadní části trupu) a šest výmetnic 10-ti klamných IČ/RL cílů (jejich instalace se nachází na bocích zadní části trupu)

Výzbroj:     podvěsná výzbroj, přepravovaná uvnitř trupové pumovnice a na šesti křídelních závěsnících – strategické protizemní ŘS s plochou dráhou letu typu YJ-63 (KD-63) (max. 4 ks) a CJ-20 (KD-20) (max. 6 ks), taktické protizemní ŘS s pasivním TV navedením typu CM-802AKG, 250 kg řízené pumy typu GB3A (TG-250ER), 500 kg řízené pumy typu GB1 (LS-500) a GB2A (TG-500), 1 000 kg řízené pumy typu GB5 (TG-1000), 250 kg zápalné nádrže typu BBF1 (YL-3), 250 kg submuniční pumy typu BBC4, 500 kg submuniční pumy typu BBC5 (YL-6) a 250 kg pumy typu BBD3

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 34,20 m 
Délka:   ?
Výška: 10,36 m
Prázdná hmotnost: ?
Max. vzletová hmotnost: ?
Max. rychlost: ?
Praktický dostup:   ?
Max. dolet:    ?

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 22.12.2016