MARIC Type 750

Typ:  výzkumný ekranoplán

Určení:  prověření letových vlastností, stability, ovladatelnosti, aerodynamiky a hydrodynamiky ekranoplánu, který disponuje schopností generovat statický vzduchový polštář

Historie:  Vývoj ekranoplánů, tedy vzdušných prostředků využívajících pro let v malé výšce nad povrchem tzv. přízemního efektu, se v ČLR rozeběhl již na konci 60. let, a to na půdě institutu CSSRC (Čínské lodní vědecké výzkumné centrum), CASTD (Čínská akademie vědeckého a technického rozvoje) a MARIC (Námořní vývojový a výzkumný institut Číny). Zatímco instituty CSSRC a CASTD se zaměřily na vývoj klasických ekranoplánů, které se nad povrchem pohybují na dynamickém vzduchovém polštáři, do středu pozornosti institutu MARIC se dostaly odlišně koncipované ekranoplány se schopností se vznášet na statickém vzduchovém polštáři (jako vznášedlo). Institut MARIC se přitom zpočátku, na konci 60. let, na programu ekranoplánů podílel pouze tím, že poskytoval kapacity svého aerodynamického tunelu potřebám institutu CSSRC, který zde zkoušel zmenšené modely různě koncipovaných ekranoplánů vlastní konstrukce. Do prací na ekranoplánech vlastní konstrukce se institut MARIC pustil až na konci 70 let. Důvodem tohoto kroku se staly omezené provozní možnosti vznášedel, jejichž vývojem se zabýval již od poloviny 60. let. MARIC se přitom rozhodl v konstrukci svých ekranoplánů skloubit přednosti klasických ekranoplánů v podobě velké letové rychlosti s přednostmi vznášedel v podobě schopnosti se odpoutat od země kolmo (to jim umožňuje vzlétat i z pevniny) a schopnosti setrvat na vzduchovém polštáři i při stání na místě. Pro potřeby výzkumu aerodynamiky, hydrodynamiky a stability různě koncipovaných ekranoplánů této kategorie bylo na konci 70. let v aerodynamickém tunelu institutu MARIC odzkoušeno více než 30 zmenšených modelů. Tomu pak na počátku 80. let následovaly úspěšné zkoušky motorizovaných rádiem řízených modelů. Poznatky získané v průběhu zmíněných zkoušek poté institut MARIC zužitkoval v konstrukci svého prvního pilotovaného ekranoplánu v podobě experimentálního čtyřmístného čtyřmotorového výzkumného stroje, který vešel ve známost jako „Type 750“. Tento netradičně pojatý ekranoplán přitom obdržel dvojici trupů navzájem propojených křídlem s obdélníkovým půdorysem, poměrně malým rozpětím a značnou hloubkou. Zatímco ke hřbetu zádě obou těchto trupů bylo uchyceno po jedné lichoběžníkové svislé ocasní ploše (SOP), na přídi se nacházelo po jedné otevřené dvoumístné pilotní kabině s tandemově uspořádanými sedadly. Vrcholy obou SOP pak propojovala vodorovná ocasní plocha (VOP) s lichoběžníkovým půdorysem. Pohon tohoto stroje zajišťovala čtveřice 30 hp pístových motorů DT-30 opatřených vrtulemi, které obepínal válcovitý plášť s plynule se zmenšujícím průměrem směrem zepředu dozadu. Dva z těchto motorů se nacházely na hřbetu obou trupů v oblasti mezi svislou ocasní plochou a pilotní kabinou a zastávaly funkci letových jednotek. Další dva byly pak umístěny pod nosníky z trubkové příhradoviny, které vybíhaly šikmo vzhůru z přídě obou trupů v oblasti přímo před pilotní kabinou. Tyto jednotky zase za pomocí svých vrtulí vháněly vzduch do vzduchových tunelů, který probíhaly přední částí obou trupů. Jediný prototyp ekranoplánu „Type 750“ vznikl v roce 1985 a díky tomu, že dokázal generovat statický vzduchový polštář, mohl vzlétat, jak z vodní plochy, tak i z pevniny. Kromě toho se mohl otáčet při opravdu malých rychlostech, rotovat takřka na místě a velmi rychle měnit kurz letu. Poloměr otáčky při velkých rychlostech pak činil pouhých 600 m. Poznatky získané v průběhu letových zkoušek tohoto stroje, které probíhaly na jezeře Jin-Sa a byly ukončeny v závěru 80. let, přitom institut MARIC později zužitkoval při návrhu třímotorového experimentálního dopravního ekranoplánu, jenž vešel ve známost jako „Type 751“ (SWAN).

Verze:  žádné

Vyrobeno:  jeden prototyp

Uživatelé:  žádní (pouze výzkumný stroj)

Posádka:    čtyři osoby

Pohon:       čtyři pístové motory typu DT-30 s max. výkonem po 30 hp

Poslední úpravy provedeny dne: 18.8.2012