BIAA WZ-5 (CH-1)

Určení:  zjišťování pozice vojsk, bojové techniky a inženýrsko-technických konstrukcí v hloubce území protivníka

Historie:  Protože USAF operovalo v letech 1967 až 1971 se svými bezpilotními výškovými průzkumnými prostředky typu AQM-34N Firebee i nad územím Severního Vietnamu a nad jižními oblastmi ČLR a prakticky žádná taková operace se neobejde bez ztrát, do Čínských rukou se tehdy dostal neznámý počet těchto strojů v různém stupni poškození. Ty se pak staly vzorem pro první čínský bezpilotní průzkumný prostředek. Jeho vývojem byl přitom již v roce 1969 pověřen institut BIAA (Beijinský Institut Aeronautiky a Astronautiky) z Beijingu. Pro kompletaci prvních dvou prototypů čínského AQM-34N, který později vešel ve známost jako WZ-5, přitom posloužily originální konstrukční celky sestřelených nebo havarovaných AQM-34N. Letové zkoušky se rozeběhly v roce 1972. Mezitím, v říjnu téhož roku, byly úspěšně ukončeny statické zkoušky. V roce 1973 se rozeběhly též zkoušky průzkumného vybavení tohoto stroje v podobě fotoaparátů pro denní snímkování. Dva roky nato byly realizovány i první výškové lety. V průběhu celého zkušebního programu oba dva prototypy prostředku WZ-5 vykonaly dohromady 120 zkušebních letů. Prakticky paralelně probíhaly zkoušky palubního vybavení tohoto stroje na speciálně upraveném britském dopravním letounu typu Hawker-Siddeley Trident-2 ze stavu PLAAF. V roce 1976 se do zkušebního programu zapojily další dva prototypy. Pro jejich kompletaci již ale posloužily i některé konstrukční celky domácího původu. Certifikační zkoušky prostředku WZ-5 byly ukončeny v roce 1980. Rok nato se pak tento stroj stal v počtu devíti exemplářů oficiálně součástí výzbroje PLAAF. K prvnímu operačnímu nasazení bezpilotních prostředků typu WZ-5 ale údajně došlo již v roce 1979, a to v pohraničním konfliktu s Vietnamem. Do blízkosti cílové oblasti byly průzkumné prostředky typu WZ-5 dopravovány v počtu dvou exemplářů na křídelních závěsnících nosiče. Poslání vzdušné vypouštěcí platformy bezpilotních prostředků typu WZ-5 přitom původně zastávalo několik pro tento účel speciálně upravených bombardovacích letounů typu Tu-4 (sovětská bezlicenční kopie amerického Boeingu B-29 Superfortress). Ty se přitom kromě absence výzbroje vyznačovaly též instalací turbovrtulových motorů typu Zhuzhou WJ-6 (domácí modifikace sovětského typu Al-20K) na místo pístových AŠ-73TK, dvou mohutných závěsníků trubkové konstrukce pod vnějšími panely křídla a nevelkých stabilizačních plošek s pětiúhelníkovým tvarem na koncích VOP. Teprve až na počátku 90. let tyto obstarožní stroje nahradila flotila modernějších nosičů typu Y-8E (domácí modifikace sovětského transportního letounu typu An-12BP). Vlastní odpoutání prostředku WZ-5 od nosiče bylo realizováno ve výškách mezi 4 000 až 5 000 m. Výstup na operační výšku 17 500 m stejně jako let po zvolené trase zajišťoval výhradně autopilot (na základě předen zadaných údajů). Přistání se dělo klouzavým letem na padáku. Průzkumný prostředek typu WZ-5 mohl operovat pouze za dobrých meteorologických podmínek a za dne. Protože postrádal datalink, za jehož pomoci by bylo možné předávat získané informace pozemním vyhodnocovacím stanovištím v reálném čase, zpracování nasbíraných dat nebylo možné dříve než po přistání. Kromě toho jeho systém řízení neumožňoval provádět dodatečnou změnu trajektorie letu v průběhu letu. I přesto se tento obstarožní stroj ve výzbroji PLAAF nakonec nacházel po celá 80. a 90. léta a zřejmě ještě i na počátku prvního desetiletí 21. století.

Verze:

WZ-5 – základní sériově vyráběná modifikace s inerciálním navigačním systémem

WZ-5A – pokročilá modifikace prostředku WZ-5 se satelitním a inerciálním naváděcím systémem. Vývoj prostředku WZ-5A byl zahájen v roce 1995. Prototyp tohoto modelu přitom poprvé vzlétl v roce 1999.

Vyrobeno:  čtyři prototypy a devět sériových strojů

Nosič:  Tu-4 (‘Bull’) a Y-8E (‘Cub’)

Uživatelé:  pouze ČLR

 

 

 

Navádění:   inerciální (autopilot - trasa a výška letu se dopředu naprogramuje)

Pohon:       jeden proudový motor typu BIAA WP-11 s max. tahem 850 hp

Vybavení:   pět leteckých fotoaparátů pro denní nebo noční snímkování

 

 

TTD:     
Rozpětí křídla: 9,86 m 
Délka:   8,97 m
Výška: 2,18 m 
Prázdná hmotnost: 1 060 kg
Max. vzletová hmotnost: 1 680 kg
Max. rychlost: 820 km/h
Praktický dostup:   17 500 m
Max. dolet:    2 500 km

 

 

 

Poslední úpravy provedeny dne: 7.8.2010